V současné době probíhá soudní řízení, které bude vodítkem i pro ostatní pronajímatele.
A protože může stát realitního makléře a potenciálně i pronajímatele 100.000 Kč právě proto, že odmítnul svůj byt pronajmout Romce, tento článek pomůže ukázat, jaké mantinely nastavují antidiskriminační zákony právě při pronájmu bytů.
Dvě sociální pracovnice z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva pro kancelář veřejného ochránce práv (ombudsmana) sehrály následující scénku.
Zaměstnankyně poradny provedly tři testovací hovory, během nichž telefonovaly do realitních kanceláří a vydávaly se za zájemkyně o pronájem bytu.
Ve dvou případech se testující pracovnice představily jako Horvátová, v jednom případě se romská pracovnice představila vlastním jménem.
Makléři se poté pracovnic zeptali, zda jsou Romky. Když jim „zájemkyně“ odpověděly, že ano, makléři jim sdělili, že požadovanou prohlídku bytu nemohou zprostředkovat…
… protože si to majitel bytu nepřeje.
Jedna ze zaměstnankyň, která „testování“ realitních kanceláří prováděla, podala žalobu na makléřku, která jí odmítla byt pronajmout, protože je Romka. A požaduje veřejnou omluvu a 100.000 Kč za újmu diskriminací.
Ombudsmanka ve svém vyjádření k případu uvádí:
„Dospěla jsem k závěru, že se realitní makléři dopustili přímé diskriminace, neboť z pohledu antidiskriminačního zákona je právně významné objektivní chování poskytovatele služeb, nikoliv jeho vnitřní pohnutka. V případě, že by tvrzení makléřů ohledně pokynu majitelů bytů bylo pravdivé, opouštěli by se majitelé diskriminace ve formě navádění.
V případě, že zveřejněná nabídka pronájmu nemovitosti, byť ve vlastnictví soukromé osoby, vylučuje příslušníky určitého etnika, dopouští se ten, kdo nabídku činí (vlastník či zprostředkovatel), přímé diskriminace těchto osob v přístupu k bydlení z důvodu etnicity. Realitního makléře jako zprostředkovatele nikterak nevyviňuje, že jednal na základě požadavku vlastníka nemovitosti.“
Průběh celého „testování“ je detailně popsán na http://goo.gl/vkMWil.
Jak soudní spor dopadne?
V první řadě je potřeba říci, že dle našeho názoru žaloba neobstojí právě z toho důvodu, že se nejednalo o skutečný, ale předstíraný zájem.
Zatímco realizovaná diskriminace žalovatelná je, předstíraný úkon tuto ochranu dle našeho názoru nést nemůže. Pokud by totiž soud přistoupil na argumentaci, že žalovat můžeme důsledky jednání, které jsou předstírané, otevřel by tím cestu k tisícům spekulativních žalob: Všem potenciálně diskriminovatelným by stačilo telefonovat do různých firem a úřadů, položit několik promyšlených otázek… a následně pak žádat peníze, „jinak vás budu žalovat“.
Ne všichni jsme se ale narodili krásní a zdraví, k tomu máme různou barvu pleti, různé vyznání, různý věk… a právě antidiskriminační předpisy mají zabránit tomu, aby nás ostatní neházeli automaticky do jedné škatulky s ostatními jen proto, že už „někoho takového“ dřív potkali a měli s ním špatnou zkušenost.
Celá žaloba se proto opírá nejdříve o základní práva stanovená Listinou základních práv a svobod (čl. 3, odst. 1, rovná práva pro všechny bez rozdílu příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině). A specificky pak o antidiskriminační zákon č. 198/2009 Sb.
Ten v §2 odst. 3 stanoví, že „přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru“.
Odmítnutí zájemce o pronájem jen proto, že je specifického etnika, může být tedy skutečně považováno za diskriminační.
Jaký postih čeká toho, kdo se takové diskriminace dopustí?
– Dojde-li k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
– Pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy podle předchozího odstavce, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
– Výši náhrady určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.
Co z toho všeho vyplývá pro pronajímatele?
Zaprvé, pokud nabídka pronájmu vylučuje příslušníky určitého etnika, dopouští se ten, kdo nabídku činí (vlastník či zprostředkovatel), přímé diskriminace těchto osob v přístupu k bydlení z důvodu etnicity. Realitního makléře jako zprostředkovatele přitom nevyviňuje to, že jednal na základě požadavku vlastníka nemovitosti.
Stejně tak platí, že pokud si pronajímatel najme k vyhledání nájemců realitní kancelář, odpovědnosti se tím nezbaví. Pokud totiž pronajímatel nemovitosti, která je nabízena veřejnosti, sdělí realitnímu makléři, že si jako nájemce nepřeje osoby určitého etnika, dopouští se sám diskriminace… a to formou navádění.
Jak tedy postupovat?
1. I nadále platí, že váš byt můžete pronajmout, komu chcete.
2. Budete-li však veřejně v inzerci či při osobním jednání uvádět, koho v bytě nechcete, zvyšujete tím riziko, že překročíte hranici diskriminace.
3. Všudypřítomné mobilní telefony s funkcí nahrávání umožňují kterémukoliv zájemci pořídit záznam vašeho jednání a získat tak důkaz pro případný spor.
4. Pokud jste byt k pronájmu nabízeli v inzerci bez uvedení svého jména, ale volající jej přesto zná a ověřuje si, že jste to skutečně vy („Hovořím s paní/panem XY?“), je to neobvyklé. Je možné, že tím chce do záznamu identifikovat osobu, se kterou mluví.
5. Pokud se vám zájemce nepozdává a byt mu pronajmout nechcete (z jakéhokoliv důvodu), nikdy neuvádějte důvody, které spočívají v rase, etnickém původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientaci, věku, zdravotním postižení, náboženském vyznání, víře či světovém názoru.
6. Při odmítnutí zájemce přitom žádný konkrétní důvod uvádět nemusíte a odmítnutí může být bezdůvodné. Čím méně informací odmítnutým zájemcům sdělíte, tím menší bude riziko následného sporu o to, že odmítnutí bylo diskriminační. Krátká informace o tom, že jste si „vybrali jiného zájemce“, je přitom zcela profesionální, pravdivá a dostačující.
7. Pokud se při jednání po telefonu ocitnete v situaci, ve které nevíte, jak odpovědět, vždy můžete získat čas na rozmyšlenou tím, že si vezmete na zájemce kontakt a navrhnete, že se mu ozvete zpět.
8. Při výběru a osobním jednání se zájemcem doporučujeme využít postup (a formulář), který je součástí investičního kurzu Jak kupovat a pronajímat byty. Právě s jeho pomocí totiž zjistíte o zájemci informace, které pro výběr vhodného nájemce potřebujete. A právě tento nástroj vám dává možnost nabídnout pronájem bytu jen tomu, koho si za nájemce vyberete
… bez rizika jakýchkoliv postihů či žalob.
AKTUALIZACE: V srpnu 2015 rozhodl prvoinstanční soud o tom, že makléřka se musí zájemkyni omluvit, nemusí však platit odškodné. Soiud v rozsudku uvedl, že romská figurantka-nájemkyně byla sice diskriminována, ale 100.000 Kč ani náklady řízení nedostane: „„Podle judikátu Nejvyššího soudu je sice situační testing přípustná metoda, avšak v tomto případě šlo o státní zakázku. Testující osoba se pro něj nerozhodla z vlastní vůle, plnila to v rámci pracovních úkonů a byla za to i sama honorována. Soud vyvodil závěr, že pokud je testování nastaveno takto, pak zde není nárok na nemajetkovou újmu, jak o něm hovoří antidiskriminační zákon“… Bude se některá ze stran proti rozsudku odvolávat? Budeme to pro vás sledovat…
Pavel Řehulka
www.JakPronajimatByty.cz