Společný nájem bytu, o kterém pojednává i článek „Na co si dát pozor, když byt pronajmete více nájemcům (a čím vás mohou zaskočit)“, vznikne také manželům na základě jedné ze dvou právních skutečností: nabytím nájemního práva za trvání manželství jedním z manželů (např. podpisem nájemní smlouvy), nebo uzavřením manželství.
Dle nového občanského zákoníku platí, že:
b. Vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.
K tom pak platí následující:
– Mají-li manželé společné nájemní právo k domu nebo bytu, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit.
– Manžel nesmí bez souhlasu druhého manžela nájem ukončit, nebo jej omezit právem, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny.
– Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s předchozím, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání.
Pokud tedy uzavřete nájemní smlouvu se svobodným mužem a on se ožení, pak se manželka se dnem sňatku automaticky stává společným nájemcem vašeho bytu. Vám tak vznikají i vůči jeho manželce stejné povinnosti, jako v případě ostatních společných nájemců. A to se projeví zejména v kritických situacích, jakou je například doručování výpovědi.
A pokud uzavřete nájemní smlouvu s osobou, která je již ženatá/vdaná, druhý z manželů se automaticky stává společným nájemcem bez toho, aniž by musel cokoliv podepisovat. (Manželé se mohou dohodnout na tom, že společný nájem nevznikne. Musí tak ale udělat písemně.)
Pokud v takové situaci dáte výpověď jen jednomu, může se vám stát, že dotyčný se sice vystěhuje, ale jeho manžel/ka v bytě zůstane bydlet i nadále. A bude na to mít právo, protože této druhé osobě výpověď doručena nebyla.
Zvláštní situace by nastala, kdyby si váš byt pronajal sice ženatý muž, ale do bytu se s ním nastěhovala jiná žena, než je jeho manželka. (Budeme jí říkat milenka.)
Podle zákona má každý nájemce možnost do svého bytu přijmout příslušníka společné domácnosti. A vy mu v tom nemůžete zabránit ani určovat, kdo to může nebo nemůže být. (Ustanovení, která zakazují nájemci, aby s ním v bytě bydlely další osoby, jsou neplatná.)
Pokud připustíme, že milenka s mužem sdílí společnou domácnost, může tedy byt bez problémů používat. Na rozdíl od předchozího případu vám ale stačí komunikovat pouze s mužem, protože společný člen domácnosti má sice právo užívání bytu, nestává se ale společným nájemcem.
Členové domácnosti nemají tedy nájemní vztah s vámi, ale odvozeně s tím, kdo je napsán na nájemní smlouvě – a jedině ten je může požádat, aby z bytu odešli. Co je ale pro vás potěšující je fakt, že vy komunikujete vždy jen s nájemcem, který je ve smlouvě, a jakmile skončí nájemní smlouva nájemci, musí se vystěhovat i další členové jeho domácnosti.
I když ale tedy milence výpověď dávat nemusíte, stačí ji doručit jen muži, stále tu zůstává jako společný nájemce manželka. Ta sice v bytě nikdy nebydlela a třeba o něm ani neví… ze zákona je ale společným nájemcem.
Ať už tedy budete pronajímat váš byt komukoliv, vždy si z občanského průkazu zkontrolujte (nebo jiného zdroje, pokud OP manželský stav neuvádí), zda má dotyčný manžela. A pokud ano, pamatujte na tento článek, až budete nájemní vztah ukončovat…
(c) Pavel Řehulka
autor je majitelem realitní kanceláře a tvůrcem investičního kurzu Jak kupovat a pronajímat byty