Zazvoní na vás, a když otevřete dveře, nadšeně vás pozdraví:
„Dobrý den, tak jsme tady. Můžeme se nastěhovat. Dáte nám klíče?“
Asi vás tím zaskočí. V tuto chvíli nemáte žádný byt prázdný. Nevíte tedy, kam by se stěhovali. A navíc: V životě jste tyto nové nájemce neviděli.
Oni ale budou zaskočení také: Zaplatili totiž několik desítek tisíc korun za to, že se dnes mohou nastěhovat do vašeho bytu. A vy, cizí osoba, je do něj nechcete pustit. Co si to vůbec dovolujete?
Takto nějak asi probíhá první setkání majitele bytu s nájemci, kteří byli podvedeni falešným „pronajímatelem“.
Těch případů se v poslední době objevilo několik a je proto důležité vědět, co se děje a jak se bránit.
Postup falešných pronajímatelů je jednoduchý:
Najdou si prázdný byt. Zařídí si k němu klíče. Zveřejní inzerát, že je k mání k pronájmu za výhodnou cenu. A od potenciálních zájemců pak vyberou zálohu.
Potíž je samozřejmě v tom, že byt nevlastní. Nepronajímají. Nemají k němu žádné právo. Zálohy inkasují podvodně. A navíc byt slíbí k pronájmu hned několika zájemcům najednou. A na zvonek skutečného pronajímatele či bytu pak zvoní hned několik osob, které se domáhají bydlení.
Nejčastějším postupem, jak se dotyční k takovému prázdnému bytu dostanou, jsou nabídky krátkodobého pronájmu: Byt je v nabídce Airbnb či Bookingu. Filuta si jej na den či dva pronajme. Dostane tak od skutečného majitele klíče. A během této doby si tam potom vodí zájemce, kterým byt nabízí k trvalému bydlení.
Variantou je také některý z předchozích nájemců, kterým zůstaly klíče (nebo jejich kopie) od zámkové vložky, která nebyla vyměněna. A další je „pronajímatel“, který si stáhne fotky z internetové inzerce, vytvoří vlastní nabídku, komunikuje se zájemci jen emailem a přes sms. A nechává si od nich poslat rezervační zálohu na zahraniční účet přes nějakou platební bránu.
Již od starého Říma platí pravidlo „vigilantibus iura scripta sunt“, tj. že právo přeje bdělým. Je tedy na každém z nás, abychom u všech nabídek, smluv a transakcí přemýšleli. Byli bdělí. A pokud tedy zájemci o bydlení pošlou peníze neznámému člověku za bydlení, které znají jen z internetových fotek, nikde se tam nebyli podívat a ani si neověřili, zda je dotyčný skutečným vlastníkem nemovitosti, mohou považovat zaplacenou částku za investici do svého vzdělání.
Někdy je ale situace složitější. Jako třeba v jednom případě, kdy byt patřil investiční společnosti. Pronajímatel se prezentoval plnou mocí k zastupování společnosti. A až posléze se ukázalo, že plná moc byla zfalšovaná.
Nebo právě v případě, kdy si jako zájemce o pronájem přijdete byt prohlédnout. Pronajímatel vás nechá vše osahat, projít, vše vysvětlí. Vy si plácnete. Podepíšete smlouvu. A až později zjistíte, že dotyčný nebyl vlastníkem bytu. Sám byl jen nájemcem. A nic z toho, co bylo slíbeno, tedy neplatí.
Pro zájemce o bydlení tyto nové fígle falešných pronajímatelů znamenají, že je v jejich zájmu, aby (a) si ověřili z katastru nemovitostí, kdo je jejím vlastníkem, (b) nechali si od pronajímatele předložit občanský průkaz a zkontrolovali, zda jednají se skutečným vlastníkem, (c) osobně (nikoliv jen na fotkách) si byt fyzicky prohlédli, (d) přemýšleli nad tím, zda se jim na celé situaci něco nezdá (neobvykle nízká cena, požadavek platit na zahraniční účet, chování pronajímatele, neobvyklé vybavení bytu apod.)
Pro pronajímatele vznikají z této situace dva okruhy problémů:
Zaprvé nájemci, kteří mají takový strach z toho, že je někdo podvede, že nechtějí složit zálohu/rezervaci /kauci do té doby, než se do bytu fyzicky nastěhují.
A zadruhé riziko, že někdo z osob, které mají či měly k bytu přístup, se budou tvářit jako jeho pronajímatel a budou jej podvodně nabízet v inzerci.
První problém je možné vyřešit smluvně, odkládací podmínkou či uložením zálohy/kauce/nájmu u třetí, pro nájemce důvěryhodné osoby.
Ten druhý je složitější: Jakmile byt pronajmete, ztrácíte podstatnou část kontroly nad tím, co se v něm bude dít. A právě proto v investičním kurzu Jak kupovat a pronajímat byty na vzorech, které stačí jen doplnit svými údaji, ukazujeme, jak svou obranu maximalizovat.
Pokud ale chcete riziko podobné situace minimalizovat, určitě stojí za to (a) měnit zámkové vložky, (b) nakouknout občas do inzerce bytů k pronájmu ve vaší lokalitě (jestli tam není podvodně ten váš), (c) chodit do bytu na kontrolní návštěvy a (d) mít dobré vztahy se sousedy, aby vám dali vědět, „kdyby se něco dělo“.
Pronajímání bytů je sice pasivní činností (tedy pokud si vše nastavíme tak, abychom si v nájemním vztahu udrželi silnou právní, finanční i psychologickou pozici), ono pravidlo „vigilantibus iura scripta sunt“, právo přeje bdělým, pro nás ale platí dvojnásob.
Pavel Řehulka
www.JakPronajimatbyty.cz