fbpx
Jak probíhala bitva o zákaz výpovědi, odložené nájemné a státní záruku za neplatiče v Senátu (2. dějství) 2

Jak probíhala bitva o zákaz výpovědi, odložené nájemné a státní záruku za neplatiče v Senátu (2. dějství)

Protože v minulých dnech probíhalo v Senátu jednání a hlasování o zákoně, který by zakázal na určitou dobu dát nájemci výpověď pro neplacení nájemného, na následujících řádích si můžete ze stenozáznamu přečíst, jak toto jednání probíhalo. (Nebo si můžete poslechnout audiozáznam jednání či zhlédnout videozáznam.) (Průběh předchozí diskuse v Poslanecké sněmovně jsme zachytili v článku Kdo zakázal výpověď z nájmu bytu: Neplacení nájemného, zákaz výpovědi a přenášení odpovědnosti na pronajímatele v Poslanecké sněmovně (1. dějství))

Tučně jsme zvýraznili některé pozornostihodné myšlenky, které během jednání zazněly.

Pro pronajímatele je to zajímavá exkurze do myšlenkových pochodů zákonodárců…

Návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS-CoV-2 na nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, na příjemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 234. Já prosím opět ministryni pro místní rozvoj, paní Kláru Dostálovou, aby nás seznámila s návrhem zákona. Máte slovo, paní ministryně.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Dovolte mi, abych uvedla Návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru na nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, na příjemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.

Ráda bych znovu zopakovala, že naše snaha je zaměřena na zranitelné nájemce, a to v případech, kdy selžou jiná opatření, jako je například možnost uhradit dlužné nájemné ze složené jistoty, mnoho pronajímatelů samozřejmě jistotu má ve výši jednoho až tří nájmů, nebo po dobu, kdy si nájemce bude vyřizovat poskytnutí dávek na bydlení ze systému státní sociální podpory a systému hmotné nouze, což může určitý čas trvat. Tady jenom pro objasnění, když si vyřizujete dávku na bydlení, tak dokládáte příjmy za čtvrtletí zpátky. To znamená, nájemci budou v červenci dokládat příjem za duben, květen a červen. Proto v našem zákonu na rozdíl od toho zákonu, protože to jsou dva totožné, skoro totožné tisky, které tady máte, jeden pro podnikatelský sektor, jeden pro nájemce, tak u nájemců, tam je lhůta do 31. 7. právě z toho důvodu, aby si byli schopni vyřídit za čtvrtletí sociální dávky. V žádném případě se nejedná o signál, že není třeba za užívání bytu platit nájemné, věřím, že rozumné nájemce taková možnost ani nenapadá. Byli by tak sami proti sobě, nemáme zatím z praxe signály, že by návrh mohl být podmětem k jakémukoli zneužívání. Jistě že panují obavy pronajímatelů, ale myslím, že v současné době je každý nájemce rád, že má solidního pronajímatele a naopak. Já sama mám opravdu nesčetnou korespondenci zejména s pronajímateli, kdy sami pronajímatelé mi píšou, že samozřejmě jsou rádi za slušné nájemce, sjednávají s nimi splátkové kalendáře.

Ráda bych i podotkla, že i podle Ústavního soudu ochrana nájemců bytů, resp. nájmů bytů představuje legitimní cíl omezení vlastnického práva, neboť přispívá k uskutečnění práva na přiměřenou životní úroveň ve smyslu mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, či ve smyslu čl. 16 Evropské sociální charty, resp. ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě. Přiměřená životní úroveň přitom podle Ústavního soudu zahrnuje i přiměřené bydlení, jako naplnění základní potřeby mít bezpečné místo, kde člověk může složit hlavu.

Cílem předkládané úpravy je právě udržet nájemci přiměřenou životní úroveň, která je v současné době u nájemců, kteří nejsou v důsledku protiepidemiologických opatření schopni splácet své závazky, výrazně ohrožena.

Dále bych ráda podotkla, že v rámci minimalizace dopadů na pronajímatele nebyl nájemce zproštěn povinnosti hradit včas platby za služby spojené s bydlením. Vzhledem ke konstrukci návrhu lze předpokládat, že tuto možnost využije pouze ten, kdo opravdu bude v takové nouzi, že nebude mít žádnou možnost získat prostředky na úhradu nájemného, a to jen po nezbytně nutnou dobu. Dále materiál řeší samozřejmě možnost a uvolnění rukou příjemcům úvěru Státního fondu rozvoje bydlení, který poskytuje podpory na základě jednotlivých nařízení vlády. Současná situace nebyla předvídatelná, podmínky přerušení splácení stanovené stávajícím nařízením vlády na tuto situaci nelze využít.

Návrh zákona umožní příjemcům Státního fondu rozvoje bydlení, tzn. příjemcům úvěrů, kteří se dostali do finančních těžkostí způsobených dopadem epidemie, snížit náběh k jejich případné insolvenci ve formě nesplácení těchto úvěrů. Státní fond rozvoje bydlení má v současnosti téměř 20 tisíc klientů, příjemců úvěrů. Jedná se o mladé domácnosti do 36 let, velmi často s dětmi do 15 let, dále pak o bytová družstva či společenství vlastníků jednotek, které čerpaly úvěry v rámci programu Panel.

Státní fond rozvoje bydlení poskytuje úvěry pro potřeby specificky daných cílových skupin, které mají stížený přístup k bydlení, příp. participují na revitalizaci poddimenzované údržby bytového fondu z minulých let. Dále opatření týkající se zákona č. 67/2013 Sb., o službách, spočívá v prodloužení lhůt pro doručení vyúčtování, v návaznosti na to pak dojde případně i k prodloužení lhůty pro provedení finančního narovnání nákladů na plnění spojená s užíváním bytů a nebytových prostor v domě s byty podle zákona o službách.

Důvodem pro tento návrh jsou požadavky ze stran poskytovatelů služeb a jejich dodavatelů, kteří se přirozeně obávají, že v důsledku výpadku pracovních sil nebudou schopni včas dodat potřebné podklady pro rozeslání vyúčtování služeb. A proto se rozeslání vyúčtování služeb opozdí. Nedodržení lhůty pro doručení vyúčtování je podle tohoto zákona, tedy zákona č. 67, o službách, výrazně sankcionováno, proto i v tomto návrhu zákona přicházíme s touto úpravou tak, aby se těmto sankcím vyhnuly.

Jestli mohu, znova bych upozornila na to, že skutečně předmětem tohoto návrhu, stejně tak jako návrhu tisku č. 239, je nemožnost dát výpověď, nikoliv neplatit nájem. My se samozřejmě snažíme a budeme se snažit urychlit možnosti dávat dávky sociální podpory, tak, aby to bylo možné i v rychlejším tempu než čtvrtletí, ale z těchto důvodů tam je ochranná lhůta do 31. 7., s tím, že vlastně to nájemné, to dlužné nájemné by se potom muselo doplatit do konce roku.

Ráda bych se ještě možná vyjádřila asi k těm nejkritičtějším věcem, které byly diskutovány, a to je diskuse a otázka k ústavnosti. K tomu je třeba říci, že názory se různí, kde je pravda, lze opravdu jenom těžko říci. Za MMR my obhajujeme stanovisko, že nájemce bytu je slabší smluvní stranou, je více zranitelný, protože bydlení není jen o přespání, ale o vytvoření prostředí, kde se bude uskutečňovat rodinný život. I dnes jsou práva pronajímatele omezena a přesto nikdo nehovoří o protiústavnosti. Pronajímatel i dnes nesmí sjednat s nájemcem smluvní pokutu, nemůžu sjednat smluvní úrok z prodlení při neplacení povinných plateb, nemůže zakázat chov zvířat, nemůže ovlivnit, koho si nájemce vezme do bytu, nemůže vypovědět nájem jinak než z důvodů stanovených zákonem atd. V těchto všech případech, kdy jsou omezena vlastnická práva pronajímatele, proti ústavnosti nikdo nehovoří.

Samozřejmě, tady se to týká pouze jednoho jediného výpovědního důvodu, a to je, že nemá dostatek zdrojů na zaplacení nájemného, znovu podotýkám, služby spojené s nájemným bydlením musí platit pořád, jde tedy vlastně o nadstavbovou část toho pronajímatele, samozřejmě i toto musí platit, vč. úroků z prodlení, do konce letošního roku, to znamená, žádný nájemce si samozřejmě nebude chtít tyto dluhy vůbec vyrábět, budou se samozřejmě snažit se spíše domluvit na splátkovém kalendáři, získávat příslušnou podporu.

Tím, že se tento zákon týká pouze této jedné možnosti, tím, že jsou omezené zdroje na nájemné, takže se to samozřejmě netýká problematických nájemců, kteří ruší noční klid, sousedské vztahy atd., na ně se tento zákon vůbec nevztahuje. Z těchto důvodů, že i vlastně zákon jako takový, občanský zákoník, v mnohém omezuje práva pronajímatelů, si nemyslíme, že tento návrh je protiústavní.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, paní ministryně, vám, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavněprávní výbor, který nepřijal usnesení, záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 234/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Hraba. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 234/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Zdeňka Hamousová. Nyní vás prosím, paní senátorko, abyste nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně, 85. usnesení z výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí z 15. dubna 2020, k návrhu senátního tisku č. 234 říká toto. Po úvodním slově zástupce navrhovatele Davida Kopice, náměstka ministryně pro místní rozvoj ČR, zpravodajské zprávě senátorky Zdeňky Hamousové a po rozpravě výbor

  1. doporučuje Senátu PČR vrátit projednaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení,
  2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Zdeňku Hamousovou, což jsem já,
  3. pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte případnou další rozpravu a zaznamenávejte další návrhy, k nimž po skončení rozpravy určitě zaujmeme stanovisko. Předpokládám, že chce vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru, pan senátor Zdeněk Hraba?

Senátor Zdeněk Hraba:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, jak už bylo naznačeno, tak Ústavně-právní výbor nepřijal žádné usnesení k meritu věci, byla tato materie poměrně obsáhle diskutována. Padly dva návrhy, jak na schválení ve znění postoupeném poslaneckou sněmovnou, tak na zamítnutí, nicméně ani jeden z těchto návrhů nezískal nadpoloviční většinu přítomných senátorů a senátorek, byť Ústavně-právní výbor zasedal v plném složení. Jeho závěr tedy byl pouze takový, že určuje mou osobu jako zpravodaje pro toto plénum a pověřil pana předsedu, senátora Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi senátu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane zpravodaji. A teď se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový není. Tedy otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Zdeněk Hraba. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Zdeněk Hraba:  Ještě jednou děkuji za slovo, já jsem, coby zpravodaj, už na Ústavně-právním výboru navrhoval zamítnutí návrhu zákona, protože jsem dospěl k závěru, že tento návrh není opravitelný pozměňovacími návrhy. Tak jak jsem měl možnost se seznámit s pozměňovacími návrhy, které jsem dostal teď na stůl od kolegů, kolegyň, respektive od výboru, tak ani tyto návrhy neřeší ten zásadní problém tohoto zákona. Zákon si totiž na pomoc nájemníkům jenom hraje. On skutečně neřeší ten základní problém, který nastal. Ten základní problém vidím ve dvou věcech. Jedna, ta je opravitelná, ta rozhodná doba, pozměňovací návrh pana senátora Koliby se tím bude zabývat. Tou první věcí, tím problém je splatnost. Totiž tento návrh zákona neřeší odklad splatnosti, na rozdíl od návrhu toho paralelního zákona ministerstva průmyslu, kde ta splatnost řešena je. Jinými slovy v jakoukoli chvíli u splatného dluhu, pokud není tedy použita ta jistina nebo jistota, tak může pronajímatel zažalovat toho nájemce o dlužné nájemné. Tento problém neřeší ani ten pozměňovací návrh výboru se zárukou, protože ta záruka se aktivuje až poté, kdy v té ochranné době ten dluh není splacen. Pokud ale v mezidobí zažaluje pronajímatel toho nájemníka za dlužné nájemné, tak potom ho bude žalovat po právu. A potom nezbývá tomu nájemníkovi než doufat, že soud nevyřeší ten spor do konce doby ochranné lhůty, protože potom by se neaktivovalo, pokud projde ten pozměňovací návrh výborový, tak potom by ta záruka prostě neexistovala a nemohl by ji stát podle toho znění, tak jak je navrženo, poskytnout. To znamená, já si myslím, že nájemníkům je potřeba pomoci hned. Proto jsem navrhl konec konců to doprovodné usnesení tak, aby to bylo řešeno řekněme operačním programem. Neříkám, že to musí být nutně operační program, ale tak, aby stát zaúvěroval ty nájemníky, kteří nemají peníze, nemají finanční prostředky na zaplacení nájemného, aby se nestali dlužníky, nepřipustit to, aby se vůbec stali dlužníky, aby stát zaplatit řekněme na účet přímo pronajímatele. Nedopustit to, aby tam vznikla nějaká časová neshoda mezi tím, kdy ten nájemník dluží a neví, co bude, jestli bude žalován, nebude žalován, jestli bude poskytnuta záruka nebo nebude. To je první věc. I ta by byla dejme tomu opravitelná pozměňovacím návrhem, pokud by se ta splatnost upravila. Co není opravitelné a co skutečně nepomůže těm nájemníkům. Paní ministryně už to naznačila. Tento zákon se vztahuje na nemožnost podat výpověď nájemníkovi pouze z důvodu, pokud je uveden jako důvod neplacení nájemného. Problém je v tom, že samozřejmě občanský zákoník umožňuje jako výpovědní důvod uvést i další důvody. Dokážu si představit výpovědní důvody typu potřeba bytu pro sebe nebo tedy osobu blízkou, příbuznou pronajímateli. Pokud tam bude uveden i tento důvod nebo další důvody, tak ta výpověď je řádná, je v pořádku, tento zákon ji neřeší. A ani kdyby se nájemník obrátil na soud a nesouhlasil tady s tou výpovědí, tak soudu by nezbylo, než tedy potvrdit oprávněnost té výpovědi. To znamená, to neřeší. A problém celého zákona, proč navrhuji zamítnutí, je v tom, že pokud bychom rozšířili ty důvody výpovědní pozměňovacím návrhem, nemožnost vypovědět, tak tam už opravdu narážíme na ústavu. Pokud je to opravdu teď 50 na 50, tak pokud bychom rozšířili nemožnost podat výpověď třeba z důvodu potřebnosti bytu pro sebe, tak potom bychom na tu ústavu už opravdu narazili, na ten článek 11 Listiny základních práv a svobod. Myslím si, že zákonem se dá řešit ledacos, ale tohle není vhodná situace na to, řešit špatnou situaci nájemníků zákonem. Myslím si, že by se to dalo vyřešit mnohem elegantněji a rychleji vypsáním, řekněme, operačního programu. Tolik tedy k tomu mému doprovodnému usnesení, asi bych jej měl načíst tedy? Pokud není to výborové, tak možná bych…

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ne v obecné rozpravě.

Senátor Zdeněk Hraba:  No já navrhuji zamítnutí s doprovodným usnesením, takže…

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže navrhujete zamítnout, tak v tuto chvíli tedy ano. Přečtěte.

Senátor Zdeněk Hraba:  Tak já to jenom nalistuji.

Navrhuji tedy doprovodné usnesení, které by znělo:

I. s ohledem na skutečnost, že předložený návrh zákona považuje senát za protiústavní, a to pro rozpor zejména s článkem 11 Listiny základních práv a svobod, i návrh obsahuje základní právní vady, vyzývá Vládu České republiky, aby zřídila…

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Možná, pane senátore, trošku blíže ještě k mikrofonu.

Senátor Zdeněk Hraba:  Ano. Aby zřídila operační program pro čerpání bezúročných úvěrů pro nájemce, kteří nejsou v důsledku epidemie koronaviru SARS-CoV-2 schopni platit nájemné.

II. pověřuje předsedu senátu, aby s přijatým usnesením seznámil předsedu vlády. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, dále se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Jiří Drahoš.

Senátor Jiří Drahoš:  Ano, dobrý den. Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, já mám s tím zákonem docela seriózní problém. Já nejsem ani právník, ani specialista na pronájmy, asi jako ostatní kolegyně a kolegové v Senátu jsem dostal k tomuto tématu celou řadu mailů a dopisů. Navíc je tady, pokud jsem dobře počítal, včetně výborového, 8 pozměňovacích návrhů a není ani v mých silách, abych je teď všechny zkoreloval a nějak je sladil se svými poznámkami, takže pár poznámek k tomu a nějaký dotaz na paní ministryni. Velmi stručně. Hranu ústavnosti nechávám stranou.

Konstatuji, že kompenzační opatření nezlepší situaci nájemníků, pouze zhoršují situaci pronajímatelů. Místo toho by bylo možné zvážit jiné způsoby, uvolnit podmínky pro nárok na příspěvek na bydlení, zavést bezúročné nebo nízko úročené půjčky a tak dále. Ta předkládaná novela z mého pohledu zase přenáší pouze dopady z nájemců na pronajímatele, které ohrožuje druhotnou platební neschopností. Paní ministryně, není mi jasné, na základě jakých dat byla stanovena délka ochranné doby nájemců, prosím o informaci. A není mi také jasné, kolika nájemců i pronajímatelů by se to opatření nakonec týkalo. A nevidím tam žádné nájmové prázdniny, veškerý dluh bude potřeba po konci ochranného opatření, alespoň tak jak tomu rozumím, zaplatit, což může dostat lidi do exekuce. Takže tolik mé poznámky a dotazy. Já se s hlasováním samozřejmě rozhodnu už na základě té debaty, ale znovu zdůrazňuji a uzavírám, mám s tím zákonem docela seriózní problém. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. A nyní má slovo paní senátorka Renata Chmelová.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré dopoledne, děkuji za slovo, paní předsedající, paní ministryně. Já si tady kladu otázku, proč buď predikované nebo nastalé problémy s placením nájmu v souvislosti koronakrizí se řeší právě tímto zákonem? Proč se řádně nevyužijí standardní nástroje, které stát má k dispozici, standardní nástroje státní sociální podpory. To znamená příspěvek na bydlení, případně doplatek na bydlení, případě mimořádná okamžitá pomoc. Paní ministryně tady řekla, že tento zákon slouží k tomu, aby se překonala doba, než si vyřídí občan nebo ten nájemník právě tyto dávky státní sociální podpory a že chce překonat tu dobu, než vlastně tuto dávku dostane přiznanou. Včera na výboru paní, vaše náměstkyně, nám řekla, že průměrná doba vyřízení těchto dávek se v České republice pohybuje kolem 1,5 měsíce, v Praze vím zcela jistě, že to je delší doba, ale to není podstatné. Podstatné je to, že nikomu nedochází, že v případě, že již teď nikdo neplatí nájem, tak nezíská tyto sociální dávky. A já to vysvětlím.

Senátorka Renata Chmelová:  Výše příspěvku na bydlení se počítá z následujících údajů. Nájemce nebo žadatel doloží, jaký mám příjem. Tedy v tomto čtvrtletí začnu mít příjem 20%, ale zároveň dokládám, kolik jsem uhradil za bydlení, uhradil. Pokud nezaplatím nájem, tak Úřad práce nemůže spočítat příspěvek na bydlení, prostě to nelze. Takže jinými slovy my teď vlastně dáváme lidem naději, že si mohou odložit splátku nájemného, že je za to nikdo nevyhodí, ale neříkáme to, že tím, že to nezaplatí, tak nemají nárok na příspěvek na bydlení. Tady jediná šance, která by v tuto chvíli byla na využití těchto řádných nástrojů, které máme, aby se ta rozhodná doba, kdy se posuzuje příjem a výdej, kolik jsem zaplatil, prodloužila, protože pokud to bude čtvrtletí, tak jestli za toto čtvrtletí bych si chtěl požádat, tak se ale posuzuje to předchozí čtvrtletí, kde jsem měl plný plat nebo ještě nějaký dobrý, do krize jsme se začali dostávat v březnu, a platil jsem nájem. Takže vlastně na příspěvek nemám nárok. Když si požádám v tom červnu za tohle předchozí nebo za toto období, tak vlastně budu mít nulový příjem, ale budu mít taky velmi snížené vlastně zaplacené náklady na bydlení. A ten zákon jasně mluví o tom, že ten příspěvek na bydlení se spočítá pouze z toho, ze skutečně vynaložených nákladů na bydlení. Ještě dnes jsem telefonovala s naší ředitelkou Úřadu práce, abych si to skutečně ověřila. Prostě je to tak. Včera na výboru ještě padl argument, že je možné, že vlastně lze ten příspěvek na bydlení nasměrovat přímo na toho pronajímatele, aby mu byla zajištěna možnost toho placení. My tohoto nástroje jako obec využíváme, protože Praha 10 vlastní asi 2000 bytů, takže víme, co to znamená, když nám někdo dluží, víme, co to znamená, kolik spousta lidí potřebuje příspěvky na bydlení, takže tuto dávku máme skutečně navázanou na platbu k nám, ale tady já poukazuji na to, že ta dávka se prostě nespočítá, pokud není ten nájem uhrazen, prostě to není možné. To znamená, jako jediná možnost, která tuto situaci může vyřešit, je skutečně prodloužení té posuzované doby, aby alespoň něco ti lidé dostali, protože alespoň třeba nezaplatí měsíc, ale když zaplatí další 2-3, tak se jim to do toho prostě započítá. Takže já jenom upozorňuji, že tenhle zákon to skutečně neřeší. Takže to je jedna věc.

Druhá věc, které bych se tady chtěla věnovat, a to, že pokud někdo uvažuje, že by tedy souhlasil s tímto zákonem, tak bych se tady chtěla moc přimluvit, abychom to minimálně pustili do podrobné rozpravy a mohli jsme některými pozměňovacími návrhy něco napravit. A teď já mám na mysli jednu konkrétní věc, a to, že se do toho zákona prostřednictvím pozměňovacího návrhu pana poslance Luzara dostala jedna větička, ve které je napsáno, že to, že oprávněně ten nájemce se dostal z pohledu koronakrize do problému s nájemným, tak má toto potvrzení vydávat Úřad práce. A já tady dlouhodobě vystupuji s tím, s reálnou zkušeností, jak úřady práce jsou přetížené, jak tam mají málo lidí. A toto je obrovská agenda, která by teď Úřadům práce nazbyla. Opět jsem to ještě v noci a ráno konzultovala přímo s ředitelkou našeho úřadu práce. A ta tedy se zhrozila, jakou kompetenci vlastně může mít Úřad práce posoudit, že se někdo dostal do problému s placením nájemného proto, že například zůstal na ošetřovném, že zůstal na karanténě, prostě z mnoha jiných důvodů, než je ztráta zaměstnání. Říkám, toto se do toho zákona dostalo pozměňovacím návrhem pana poslance. A je to skutečně něco, co je totálně likvidační pro chod těch úřadů práce, protože to je obrovská agenda. Já jsem nelenila a ráno jsem poslala SMS paní ministryni Maláčové. Já jsem žádala včera, aby tady byla. Ještě mi odpověděla a za chvíli doufám budu mít e-mail, který vám pošlu. A já vám přečtu tu SMS.

Paní ministryně, ráda bych u senátního tisku 234 navrhla zrušit povinnost úřadů práce vydávat potvrzení nájemcům, že nemohou v souvislosti s COVID platit nájem, § 3, odst. 3, což navrhl poslanec Luzar. Považuji to za obrovskou zátěž pro úřady práce, vrátilo by se to do vládního návrhu. Budu ráda, když mě bude MPSV kontaktovat, je to dnes 3. bod schůze senátu, děkuji, Renata Chmelová.

A paní ministryně mi odpověděla.

Souhlasím, podpořím, ozveme se vám náměstkyně Jirková. Paní náměstkyně Jirková se mi skutečně ozvala a skutečně potvrdila slova paní ministryně, takže bych tímto, a říkám, za chvíli to budu mít v e-mailu, takže tímto bych chtěla poprosit kolegy, že v případě, že se dostaneme do podrobné rozpravy, zda byste podpořili vlastně můj pozměňovací návrh, který v podstatě jen vypustí tu větu pana poslance, že je to povinnost, že to má přezkumovat Úřad práce. A necháme to na všech příslušných orgánech, odkud si ten nájemce sežene to potvrzení důvodu, proč se dostal do krize neplatit. A toto potvrzení by dal přímo tomu svému pronajímateli. Takže buď to může být Pražská správa sociálního zabezpečení, že jsem v karanténě, že jsem na ošetřovném, může to být potvrzení od podnikatele, že byl nucen v souladu s zákonem uzavřít provozovnu atd., atd. Těch potvrzení může být řada. Chci jenom upozornit, že tady nevím, jak se k tomu postaví pan senátor Koliba, ale na stolech máme ještě jeho návrh, a tady chci jenom upozornit, že jeho návrh naopak ještě více rozšiřuje a podporuje to, aby úřady práce tuto agendu vykonávaly. Tak jenom aby bylo v tom jasno, jaký je rozdíl mezi mým pozměňujícím návrhem a jeho pozměňujícím návrhem. Takže to je druhé téma.

A třetí téma, kterého bych se v souvislosti s tímto návrhem chtěla vyjádřit, a to je můj avizovaný pozměňovací návrh na zrušení bezdoplatkových zón. Je to téma, které tady rezonuje od roku 2017, řada senátorů toto ustanovení v zákoně o hmotné nouzi napadla u Ústavního soudu. A do této chvíle Ústavní soud ještě nerozhodl. Možná si kladete otázku a možná vás napadnou dvě otázky. Není to přílepek? Je to něco, co je třeba projednávat v této mimořádné situaci? Já budu upřímná. Přílepek to z mého pohledu je, ale je opodstatněné ho podat v této mimořádné situaci. A vysvětlím proč. V České republice je řádově asi vyhlášených 100 oblastí jako bezdávkové zóny. V těchto oblastech také bydlí řada lidí, kteří do koronakrize nepotřebovali žádné dávky, žádné podpory v tom, aby byli schopni platit si své nájemné. Prostě někde bydleli a obec rozhodla, že v rámci jedné čáry, která se namalovala do mapy, samozřejmě nějak odůvodněné, tak prostě bydlí v bezdávkové zóně. No jo, ale tihle lidé teď v tuto chvíli mohli přijít o praxi a zůstat s dětmi doma a dostávají se do krize, že nemohou si pořádat o žádnou dávku, o doplatek na bydlení. Jenom upozorňuji, samozřejmě, toto je vázáno jenom na nové smlouvy, které se uzavřou v těch zónách. Ale já chci upozornit, že z mé praxe jednoznačně vyplývá a z praxe neziskovek, které tam pomáhají a starají se, tak i s těmito lidmi, protože je pronajímatelé považují za rizikovou skupinu, jsou uzavírány smlouvy na dobu určitou. Není problém prostě uzavírat smlouvy třeba na tři měsíce.

Proto tito lidé, kteří ještě minulé čtvrtletí nebo minulou dobu neměli problém s placením nájemného, ale skončí jim nájemní smlouva, takže vznikne nová nájemní smlouva a oni už, když se dostanou do problémů, nemají možnost požádat o doplatek na bydlení. Proto tento pozměňovací návrh míří na to, že zrušíme bezdávkové zóny v ČR v zákoně o hmotné nouzi. Jenom chci upozornit, a uváděla jsem to i ve svém e-mailu, že podporu ústavní stížnosti vyjádřila jak ombudsmanka, tak i některá rozhodnutí krajských soudů, kde jsou opatření obecné povahy napadnuty. A krajské úřady čekají na vyjádření Ústavního soudu, tzn. má to již za tu dobu nějakou podporu. Takže to je třetí věc, ke které jsem se chtěla vyjádřit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. A nyní má slovo pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážená paní předsedkyně, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se tady chtěl vyjádřit k situaci, která vůbec nastala v této republice. A co se stalo? Lidé přišli o příjmy. Pronajímatelé, zaměstnanci přišli o příjmy, přišli o příjmy díky zásahům a opatřením této vlády. Tato vláda obešla krizový zákon proto, aby nemusela platit náhrady a vzala nám opatření na základě zákona o zdravotnictví, který by měl být na nějaké maximálně lokální pandemie. Budiž. Ale čekal bych, že vláda bude tuto situaci řešit rychle a dobře. Řeší všechno pozdě a naprosto nedostatečně. Tady se dostáváme do skupiny nemorálních zákonů, kterých tady dnes máme spoustu, a to jsou nemorální zákony v tom, že staví jednu část obyvatel proti druhé části obyvatel. Tady se chrání naprosto nedostatečně, jak řekl pan předřečník, kolega Hraba, naprosto nedostatečně ti nájemci, ale úplně se tady zapomíná na pronajímatele. A když tady navážu na svou předřečnici, i kdyby se to mělo a šlo to kompenzovat nějakými sociálními dávkami, tak je to naprosto nesystémové opatření. Tady měla přijít dotace přímo pronajímatelům. Přímo pronajímatelé měli dostat peníze a mohlo být částečně odpuštěno nájemné nájemcům, protože kam jste je uvrhli? Jsou tady dva pojmy, často se zaměňovaly. Je tady rozhodná doba a ochranná doba. Rozhodná doba je doba do 31. 8., kdy když neplatíte v této době nájemné, nemůže být vám dána výpověď. Ale ochranná doba je do 31. 12. tohoto roku, a ta říká, že do konce ochranné doby vy musíte zaplatit to nájemné. A z čeho ho zaplatí ti nájemníci, když jim vypadly příjmy? Z čeho zaplatí, když nedostanou na to příspěvek na bydlení, protože nemají zaplaceno nájemné? Tady je další nesystémové opatření jako mnoho dalších, že peníze by se měly dostat tam a ne přerozdělovat. My je přerozdělujeme přes nějakého nájemce. Ten nájemce to stejně nakonec nedoplatí a stejně o byt přijde, skončí ochranná doba a výpověď bude dána. Může přijít soudní rozhodnutí, protože jak bylo řečeno, tady není odklad splatnosti, takže je to žalovatelné a vymahatelné. A také, když pronajímatel nebude mít ty peníze, tak se také on může dostat do velké tíživé životní situace. A oni už se dnes dostávají. Takže já si myslím, že stát by měl začít jednat rychle a hlavně efektivně. A pořád přes někoho nepřerozdělovat peníze a dát peníze tam, kde v konečném důsledku chybí, a to je u pronajímatelů. Já jsem byl pro zamítnutí tohoto zákona a byl jsem pro doprovodné usnesení, jak řekl můj předřečník, zpravodaj ÚPV, nebylo přijato. Nicméně si myslím, že ten zákon si nezaslouží, abychom ho vůbec schválili v tomto znění nebo abychom ho zamítli, a přijali k tomu doprovodné usnesení, které tu kolega Hraba načetl. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, a nyní dávám slovo paní senátorce Jitce Seitlové

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegyně, kolegové, ano, návrh zákona, který před námi leží, je skutečně zákonem k velké diskusi. A to dosvědčuje i předložené množství pozměňovacích návrhů. Když jsem uvažovala o tom, jestli tento zákon a jiné zákony přijmout nebo zamítnout, ano, bylo by to snadné zamítnout. Ale co se stane, když zákon zamítneme? V některých případech jiných zákonů to půjde, nestane se nic. Ale tady okamžitě v dubnu mohou někteří dostat výpověď z nájmu, za duben, protože už nebudou schopni platit ani dokonce za březen. A proto jsem se přiklonila k tomu, že jsem se pokusila o nějaké pozměňovací návrhy a také jsem přivítala návrhy, které předložil pan senátor Nytra, které řeší jednu z věcí, která je zásadní, tzn. náhrada, která by měla být poskytnuta v případě, že je tu riziko, že nebude v konečném důsledku pronajímateli doplaceno nájemné.

Řeknu, že tyto pozměňovací návrhy, které jsou dnes předloženy, tak si myslím, že neřeší zcela situaci a že by měly následovat další, pokud se týká například zákona o hmotné nouzi. Ten musí být podle mě naprosto napraven. A byli jsme na výboru přesvědčováni, že už se na tom pracuje. Ale v tuto chvíli mám opravdu obavu z toho, že když nepřijmeme nic, byť vím, že ten zákon není dokonalý a dokážu si představit i jiné řešení, o kterém tu bylo hovořeno, tak že vystavujeme ty, kterých se dotkne, řekněme, situace, kdy nebudou moci splatit nájem, do velmi tíživé situace. Proto alespoň tímto krokem můžeme situaci do určité míry zmírnit s tím, že budeme očekávat, a možná i z našich řad přijdou návrhy zákonů nebo změn, které by dořešily i to, jakým způsobem věci, které tu už byly diskutovány, budou napraveny. Já si myslím, že je to zejména zákon o hmotné nouzi. To je jedna z věcí, kterou jsem chtěla říci, proč jsem předložila pozměňovací návrh a nepřikláněla jsem se osobně k tomu, abychom návrh zákona v tomto případě tohoto zákona zamítli.

A teď tedy jen vysvětlení. Právě proto, že návrh zákona je projednáván ve zkráceném období, tak i komunikace s legislativou, a legislativní úpravy jsou někdy ad hoc velmi náročné, takže ode mě jste dostali na stůl ještě návrhy, které se dotýkaly jen technických úprav a chyb v zákoně, které se týkaly citace. Já předložím, pokud půjdeme do podrobné rozpravy, pouze jeden pozměňovací návrh, kde budu opravovat v našem výboru přijaté usnesení, které se týká pozměňovacího návrhu, který jsem předložila. Došlo tam k tiskové chybě v odstavci 1 a odstavec 3, takže platí odstavec 3.

Jinak samozřejmě návrhy, které se týkaly druhého technického nedostatku zákona, byly možné, řešitelné tím, že buď do citace, na co vláda odkazuje, buď doplníme písmeno ještě “i” a nebo nebudeme jmenovat žádné písmeno a necháme tam jenom odstavec “b” v odkaze, podle čeho vláda postupovala. Obě cesty jsou možné, ale protože sama legislativa říká, že jednodušší bude to vypustit a nechat tam jen písmeno “b” a necitovat žádná písmena, tak já pozměňovací návrh, který jste měli na stolech, nepředložím. Návrh je předložen jen s tím písmenem “b” panem senátorem Kolibou, takže tím pádem jen vysvětluji další postup, abyste v tom měli trošku jasno. Jednalo se o technické úpravy a dopracování chyb citace. V tuto chvíli dopracování věcí citace je pan senátor Koliba, já svůj návrh stahuji, ale já potom předložím opravdu jenom jedno číslíčko, které změním, nemění se význam, který se týkal usnesení našeho výboru.

Pokud se týkal usnesení našeho výboru, byla jsem předkladatelem návrhu, který sjednocuje princip, který vládní návrh porušuje, princip občanského zákona. Vysvětlím. Pokud podle občanského zákoníku někdo nezaplatí nájem za tři měsíce, může okamžitě dostat výpověď. Pokud ale nezaplatí nájem za kratší dobu, dostává tříměsíční výpověď. Stejně tak je teď upraveno návrhem, který přijal náš výbor, protože se může stát, že ve lhůtě, která bude ochranná, někomu bude i z hlediska nějakého nedorozumění nebo tady budou právě problémy s vyúčtováním chybět třeba 50 Kč, 100 Kč, 10 Kč a okamžitě dostane výpověď, což by samozřejmě nebylo dobře. Takže proto jsme to upravili. Princip občanského zákoníku je dobře vymyšlený, takže proto návrh, že to upravuje do stejného režimu.

Takže na jedné straně výbor, když to teď řeknu, a to, co náš klub bude podporovat, chce ochránit více pronajímatele.

Na druhé straně chce také zajistit, aby nedošlo k nějakému zneužití vůči nájemcům. Znovu říkám, návrh zákona není dokonalý, ale zamítnutí by znamenalo opravdu ještě větší znejistění současné tíživé situace mnoha těch, kteří budou dotčeni tím, že nájem nebudou moci platit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní senátorko. Myslím, že jsme tomu porozuměli. Stáhla jste svůj jeden ze dvou pozměňovacích návrhů k tomuto bodu. Já jenom připomínám, že pan předseda Senátu nepožaduje přednostní právo, takže slovo má pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já děkuji. Nebudu předkládat žádný pozměňovací návrh, nicméně bych chtěl vzpomenout problém, na který určitě paní ministryně poté bude moci reagovat v závěrečném slově. A je to problém, který se týká bytových družstev. Já jsem byl upozorněn z bytového družstva v mém volebním obvodu na problematiku, která se týká následující věci. Problém se týká velkých bytových družstev, která mají jednak byty ve správě a jednak mají byty, které se chovají stále jako byty nájemní. Tzn. že i na tyto byty se bude vztahovat právní úprava, pokud my ji tady přijmeme. V současné době není žádnou výjimkou, že na konkrétním bytovém domě existuje společenství vlastníků jednotek jako osoba odpovědná za správu domu a pozemku, v němž jsou jako členové společenství z titulu vlastnického práva k nepřevedeným bytům i výše uvedená bytová družstva. Tzn. bytové družstvo se stalo členem SVJ. SVJ od svých členů vybírá příspěvky na správu domu a pozemku, tedy nikoli nájemné, což je důvod, proč se navrhovaná právní úprava na vlastníky, na členy SVJ nebude vztahovat. Bytová družstva z pozice vlastníka bytových jednotek v daném SVJ jsou však povinna pravidelné měsíční příspěvky, které nemají charakter nájemného, SVJ hradit. Nicméně stejná bytová družstva ohledně stejné bytové jednotky v rámci SVJ, kde plní roli pronajímatele ve vztahu ke svému členovi, nájemci v tomto případě, kterému nebyl doposud byt převeden do osobního vlastnictví a tudíž jsou tato bytová družstva ohrožena případným odkladem úhrady nájemného ze strany svého nájemce.

Já bych chtěl k tomuto vysvětlení, paní ministryně, zda se nějakým způsobem tento problém vztahu bytových družstev a SVJ bude řešit, neboť velká bytová družstva s velkým bytovým fondem se na základě, pokud přijmeme tuto právní úpravu, mohou snadno dostat do stavu platební neschopnosti, neboť část nájemců může pozastavit platby nájemného s důvody, které jsou vyjmenovány v tomto zákoně. Takže bych chtěl jen vysvětlení k tomuto. Děkuji za to.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den, paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně. Ten zákon není dobrý z toho pohledu, že problém, který pochopitelně vzniká na začátku řetězce, přesunuje někam doprostřed. Návrh zákona vyřeší možná, byť nedokonale, ale asi nemůžeme čekat, že vyřeší všechny problémy na straně nájemníků teď v tuto chvíli, ale bohužel. A týká se to nemalé části nájemníků, kteří nefungují dvakrát zodpovědně. Dnes opravdu návrh zákona chápou tak, že prostě nájemné nebudou muset platit. A na konci roku se nám problém vrátí zpátky a vrátí se nám v ještě daleko větší míře, protože ti lidé spadnou do insolvence, přijdou o bydlení a další s tím spojené věci. Takže opravdu zákon není dobrý. Předřečníci tady zmiňovali, a já se s tím ztotožňuji, měli bychom řešit problém na začátku řetězce.

Na druhou stranu, a tady musím souhlasit s paní senátorkou Seitlovou, když zákon zamítneme, tak se problém nevyřeší vůbec, to je první důvod. Musíme vzít v úvahu to, že v nouzovém stavu je pouze vláda, oprávněná navrhovat zákonů a předkládat je do Poslanecké sněmovny, takže nikdo jiný než vláda to neudělá. A zatřetí bohužel musíme vzít i v úvahu skutečnost, že tak, jak se chová Poslanecká sněmovna k návrhům zákonů, které se jí vrátí ze Senátu, je velice pravděpodobné, že pokud návrh zákona zamítneme, tak Poslanecká sněmovna nás příští týden, pokud dá dohromady 101 hlasů, přehlasuje a bude platit znění, které jsme dostali na stůl z Poslanecké sněmovny.

Když budu zvažovat tyto dvě skutečnosti, tak se, byť ne s velkou radostí, musím přiklonit k tomu, abychom se pokusili aspoň opravit základní věci, které nám dnes vadí. Jedny jsou obsaženy v pozměňovacím návrhu, který přijal výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí. To, co navrhovala paní senátorka Chmelová s opatřením vzhledem k úřadům práce má také hlavu a patu. Přiznám se, že ještě budu čekat na pana senátora Kolibu, protože tam je toho více a je otázka, jestli jeho pozměňovací návrh nerozdělíme do několika částí. Ale tam s podporou ještě váhám. Ale z mého pohledu vychází lépe vrátit zákon a pokusit se ho opravit, než ho zamítnout. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Pan místopředseda Horník též nepožaduje přednostní právo, takže do obecné rozpravy je dále přihlášen pan senátor Peter Koliba.

Senátor Peter Koliba:  Pěkné dopoledne, vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně senátorky, kolegové senátoři. Není šťastné v době nouzového stavu a při projednávání těchto zákonů podávat pozměňující návrh. Nicméně můj pozměňující návrh byl vypracován ve spolupráci s paní ministryní. A je jednak technického rázu, opravuje určité technické chyby v textu. A vaším prostřednictvím bych chtěl paní senátorce Chmelové, ona si asi pravděpodobně nepřečetla celé znění, protože tam je právě v bodu 2, že potvrzení se vypouští. To potvrzení od příslušného úřadu práce. A příslušnému úřadu práce zůstávají pouze v kompetenci potvrzení, která mu náleží. Tzn. že tím by měly být vyřešeny nedostatky zákona.

Další věc, kterou bych chtěl zdůraznit, jak bylo řečeno, že zákon není jakoby dobrý, ale ono je těžko v této situaci přijmout dobrý zákon, protože my nevíme. To postižení bude celé společnosti, jak si to všichni uvědomujeme. A dopady budou určitě pro nás ještě těžko dopočitatelné, co všechno nás čeká. A postihuje to nejen zdravotnická zařízení, firmy, občany, ale tento zákon, jak je v úvodu psáno, jsou to některá opatření určená ke zmírnění dopadu epidemie koronaviru na ty nejslabší. Tzn. já se osobně přimlouvám, abyste si přečetli můj pozměňující návrh, zvážili, zda neřeší nejzávažnější nedostatky původního návrhu. A ještě jednou říkám, v této situaci není šťastné přijímat pozměňující návrhy, nicméně si myslím, že přijetím tohoto pozměňujícího návrhu by se spousta věcí dala alespoň do nějaké přijatelné podoby. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. A slovo má nyní pan senátor Rostislav Koštial.

Senátor Rostislav Koštial:  Paní předsedající, paní ministryně, dámy a pánové, mnohé bylo řečeno, tak já zkusím zestručnit své nápady. Řekl bych, že zaprvé návrh vykazuje mimo prvky protiústavnosti značnou dávku naivity. Naivitu spatřuji v tom, že skutečně nepředpokládáme, jak se určitá sociální skupina chová, když jim dáme jakýsi návod.

Takže tento návod je taky návodný, známe nájemníky, město Mikulov jich má 300, víme, že když někoho navedeme, aby něco odložil, tak to prostě odloží. Ty dopady už tady byly taky zmíněny, úplně jednoduchá, příkladová situace, na Mikulovsku, výplata je kolem 20 tisíc, nájemné přes 10 tisíc, v podstatě odloží jedno nájemné a už je v dluhové pasti, není schopen následně zaplatit. Tím, jak bylo řečeno, že se může dostat do problémů, že nedostane ani žádný sociální příspěvek, tak se tento problém opět přenese na toho vlastníka bytu, ať už je to město nebo přičinlivý živnostník, přičinlivý člověk, který na hypotéku nebo nějak si vydělal na byt. A dostane problém. Pak je tady další věc, mnohé nájmy, nájemní smlouvy jsou uzavírány tak, že není vydefinovaná položka za služby, je to prostě jednotná cena, nájemné. Tady se říká, že budu muset platit služby, ale mnohdy to není vydefinované, tak zase to zůstane na tom vlastníkovi bytu, protože on ty služby musí zaplatit, aby udržel v chodu domácnost, kterou někomu pronajímá. Ten zákon nebo ten návrh je nemravný, protože opětovně, jako už teď jsme zažili mnohokrát, staví proti sobě dvě sociální skupiny, skupinu nájemníka a skupinu pronajímatele nebo vlastníka.

Na závěr vláda se zbavuje finanční odpovědnosti za to, co nařídila, dostává vlastně do potenciální dluhové pasti nejenom toho nájemníka, ale i toho vlastníka. To je všechno, co jsem k tomu chtěl říct. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, nyní vystoupí pan předseda Senátu, senátor Miloš Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, já si spíše dovolím takové dvě obecné poznámky s tím, že potom už je nebudu opakovat při projednávání těch dalších zákonů, ale protože paní ministryně tady dnes také zastupovala pana premiéra, tak bych si zároveň dovolil ji zdvořile požádat, aby tyto věci, co tady budu říkat, pokud to uzná za vhodné, opravdu na vládu přenesla.

Ta první věc, kterou chci říci, je, že my jsme dnes v mimořádné situaci, kdy vy jste nuceni často zákony vymýšlet přes noc, není na to tolik času, neprochází to různými připomínkovými řízení, z čehož nutně plyne, že ty zákony, které potom předkládáte do sněmovny, nemohou být úplně dokonalé, nejsou kvalitní, děje se to, že v té sněmovně jsou potom dopracovávány. Následně potom přichází k nám do Senátu. Protože to takhle je, tak Senát dělá dvě věci, snaží se vytvořit nějaký časový prostor pro to, aby ještě bylo možné před jednáním Senátu zákony projednat a příp. opravit či upravit, proto jsme například projednávali před týdnem pouze tři zákony, aby na ty ostatní, které jsou také nekvalitní, jako byly ty první tři, já se omlouvám, že to říkám, tak to bylo, tak byl nějaký čas na to, abychom případně některé věci ještě mohli opravit a upravit. My jsme 25. března se souhlasem všech předsedů klubů a se souhlasem všech předsedů výborů řekli, že pokud si vláda bude myslet, že by bylo dobré ještě nějaké zákony nějakým způsobem doupravit, že jsme připraveni k jednáním, i neformálním jednáním.

Já nemám zprávy od žádného předsedy výboru, že by k nějakým, kromě formálních jednání, na výborech došlo, k tomu, že někdo řekne, podívejte se, my po Poslanecké sněmovně, s tím, co z ní vyšlo, nejsme spokojeni, pojďme se bavit, jak to ještě opravíme v Senátu, protože jsme v úplně mimořádné situaci. My ještě na některé věci jsme zapomněli. Ale byli bychom rádi, aby se tam dodělaly. Nevím, zda tomu bylo tak například u tohoto zákona, protože tady teď máme pozměňovací návrhy, které jsou podobné nějakému švédskému stolu, teď vy si, paní ministryně, z toho budete vybírat, proč jste si nevybrala už dopředu, proč jsme to nemohli projednat tak, aby to bylo co možná nejlepší, byť to nebude kvalitní. To znamená, ta moje první obecná poznámka, zdůrazňuji, že opakovaná, prosím pěkně, Senát má zájem na tom, aby zákony byly co možná nejlepší a kvalitní, aby pomohly překonat tu těžkou situaci. Jsme připraveni se o tom bavit i mimo standardní jednání. Ale nemůžeme se o tom bavit tak, že bude telefonovat předseda výboru nebo předseda klubu nějakému ministrovi, aby se ho zeptal, jestli náhodou by neměl čas na to, aby se s ním o tom pobavil, nebo nějaký náměstek. To musí jít z druhé strany. Buď to z té druhé strany půjde nebo to nepůjde. Já nemám zprávy o tom, že by to nějak intenzivně z té druhé strany přicházelo, že by někdo z druhé strany, to znamená z té vlády, chtěl nějakým způsobem ještě některé věci opravit, protože si uvědomil, že na to měl málo času, tudíž se tak nemohlo stát v rámci toho jednání ve vládě nebo v Poslanecké sněmovně. Velmi prosím, zvažte ještě jednou tuto nabídku, opravdu se k ní zkuste postavit jinak, než se k ní doposud stavíte.

Ten nouzový stav ještě nějakou dobu bude trvat, možná ještě k některým zákonům bude potřeba se o tom bavit. To je moje první věc, kterou tady mám. Troufám si říct, že takový pozitivní postoj k té spolupráci měla naprostá většina senátorek a senátorů. Opravdu, opakuji se, nemám pocit, že by si to někde významně z té vlády uvědomil, minimálně, je vás velmi málo. Jediné, co můžu v této chvíli udělat, je, že v tomto smyslu, teď mířím k těm třem zákonům, které jsme probírali před týdnem, musím se pozitivně vyjádřit k paní ministryni Maláčové. Ta jediná se starala, zajímala, bavili jsme se dopředu o tom, jakým způsobem a co budeme projednávat.

Teď druhá věc, kterou k tomu mám, zase se týká dnes jenom tří zákonů, dva o nájmech, jeden o cestovním ruchu. Ty zákony jsou často psány způsobem, kterému fakt nerozumím, to je tak, že staví lidi proti sobě, skupiny lidí proti sobě. Nájemce a nájemníky. Zákazníky a pořadatele zájezdů. Staví je proti sobě, aniž by jakkoli tu skupinu, kterou potom, řekněme, tím zákonem znevýhodníme, zároveň nějak sanoval, říká jenom, my vám potom někdy pomůžeme. My ten program připravujeme. Aby bylo jasné, o čem mluvím. V tomto případě je to jasné. My vlastně pomáháme nájemníkům tím, že část té odpovědnosti přenášíme na pronajímatelé, s tím, že zároveň pronajímatelům ale nenabízí stát žádnou pomoc v tomto daném okamžiku, kdy my to projednáváme. Když se o to zajímáme, zjistíme, že na MPO se připravuje nějaký program, který by v nějakém okamžiku měl udělat naprosto logickou věc, a to je, když jsme se rozhodli nějaké skupině lidí, z cestovního ruchu, z bytového, řekněme, hospodaření, pomoci, protože jsou v situaci, kterou nezavinili, tak kde je ten podíl toho státu, kde je ta pomoc toho státu? Ten stát pomáhá podnikům, kurzarbeit vymyslel, stát pomáhá OSVČ, vymyslel kompenzační bonus. Kde je pomoc toho státu v případě bydlících a pronajímajících? Kde je pomoc toho státu v případě těch, co pořádají zájezdy, a těch, co si je zaplatili? Kde je? Zatím nikde není, ty zákony máme projednat, s tím, že jediné, co se dozvíme, je, my to připravujeme. Když to jde bez tohoto, tak v té společnosti vzniká úplně zbytečné napětí, které následně vy budete sanovat nějakými dalšími programy, o kterých dnes my, když o tom máme hlasovat, nic nevíme, a pak samozřejmě jediná možnost, jak my můžeme reagovat, je, že se snažíme těm, co jsou nějakým způsobem v tom zákoně, řekněme, potlačeni, pomoci. Viz ten pozměňovací návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kdy říkáme, dobře, jestliže dnes stát tlačí na to, nebo ten zákon tlačí na to, aby ta odpovědnost přešla více na pronajímatele, oni byli znevýhodněni, tak my chceme státní záruku. To je v zákoně, v pozměňovacím návrhu. Zrovna tak v případě cestovního ruchu, kdy vlastně část problémů cestovních kanceláří se přenáší na bedra klientů.

Já tedy za sebe, abych nějak skončil svoji obecnou poznámku, chci jenom říct, že chci velmi poprosit, aby tímto způsobem jsme zákony nepsali, abychom lidi proti sobě nestavěli zákony, nezpůsobovali vznik nějakých napětí, které je úplně zbytečné. Můj názor je, že není možné, aby stát v těchto případech neřekl, ale já vám pomůžu, pomůžu vám tímto způsobem, zároveň s tím, jak předkládá zákon. Protože ti lidé za to fakt tentokrát nemohou. Nemohou za to, že tady vznikla nějaká nařízení, která jim neumožňují otevřít kadeřnictví, nebo neumožňují platit nájem atd. To, že se tak neděje, je velká chyba, my potom dostáváme stovky emailů, kdy jedna skupina nám říká, udělejte a), druhá skupina nám říká, udělejte b). A obě mají pravdu. Protože tam chybí to c), to je ta pomoc toho státu, který řekne, ano, jsme v problému, tak problém rozložíme na nájemce, pronajímatele a stát. A v tomto případě my dnes… Třeba při tomto zákoně stát chybí. Jako mi chybí u toho zákona o cestovním ruchu. Není tam, odpověď je, on tam jednou bude, my už něco připravujeme. To my přece nemůžeme v tomto okamžiku tušit, nemůžeme vědět, jak to vypadá. To je moje obecná poznámka.

Už nebudu mluvit v tomto smyslu k cestovnímu ruchu, už nebudu mluvit v tomto smyslu k tomu dalšímu zákonu o nájmech. Říkám to tady najednou jako jednu svoji obecnou připomínku.

A úplně na závěr, můj názor k tomu, jak bychom se k zákonům měli postavit, jsou to všechny tři zákony, dva o nájmech, třetí o cestovním ruchu. Já si myslím, že nemáme jinou možnost než nakonec zvolit tu nejlepší z těch špatných možností, to znamená, těm, co jsou vlastně určitým způsobem biti za to, jak ten zákon je postaven, což jsou v našem případě třeba pronajímatelé atd., tak pomoci, to znamená, říci, dobře, my chceme, aby tam nějaké garance stát dal, přijmout pozměňovací návrhy, které půjdou v tomto směru. Jestli stát to potom ještě napraví nějakými dalšími dotačními programy, tak to bude jedině dobře, protože my potřebujeme, aby podnikatelé a lidé, kteří dnes zaměstnávají pracovníky, měli nějakou jistotu, věděli, že se na stát můžou spolehnout. Ze zákonů, které my projednáváme, na mě to takhle nepůsobí.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane předsedo, vám, nyní uděluji slovo panu senátorovi Tomáši Goláňovi.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážená paní předsedající, vážená ministryně, vážené kolegové, vážení kolegové. Já tady nevidím ten časový tlak, je tady psychický tlak, to je jasné, ale když si uvědomíme, pokud by se někdo snažil vystěhovat ty nájemníky, musel by to provést exekucí, tak to je otázka nejdřív konec roku. Takže já si myslím, že je čas na to, abychom to vrátili, donutili vládu, aby začala pracovat a udělala něco pořádného. Už to řekl můj předřečník, protože to, že tady neprobíhají ty diskuse, tak nám přináší tady zákon, nikdo tady neřekl takové drobnosti, ale ten zákon, v tom znění, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou, platí pouze na situaci, kdy byl vyhlášen nouzový stav na základě krizového zákona. To je na těch 12 dní. Protože tam jsou tři varianty, buď podle krizového zákona, podle zákona o zdravotnictví, nebo podle nařízení hygienické stanice.

V tom odstavci, já myslím, že je to odst. 2 písm. b) je řečeno, že dopadá na opatření vyhlášení podle zdravotnického zákona podle § 69 odst. 1 písm. b), a ta opatření byla vyhlášena úplně podle jiného ustanovení. To znamená d) a i). To znamená, že tak, jak to bylo koncipováno, on to vlastně říkal i na našem ÚPV pan senátor Zdeněk Hraba, tak jak je to koncipováno, tak to dopadá pouze na těch 14 dnů, protože ta opatření byla vyhlášena podle § 69 odst. 1 písm. d) a i). Oni vlastně říkají, že se to má vztahovat na to béčko, na jiné písmeno, podle kterého nic nebylo schváleno, žádné to ustanovení nebo to opatření mimořádné není schváleno podle písm. b), ale podle jiných.

Paní Seitlová na to reagovala svým pozměňovacím návrhem, chtěla to dát do pořádku, ale já to jenom tady říkám jako demonstraci toho, jak ta vláda pracuje, kdyby komunikovala s těmi výbory, tak se tohle mohla dozvědět, nemusel sem přijít zákon, který je dnes, řekněme, impotentní, protože prostě 12 dní je docela krátká doba. K tomu všemu bych chtěl ještě dodat, že… Proč to nejde jednoduše, proč to nejde skutečně jednoduše jako ve Švýcarsku, jeden den to vyhlásí, druhý den si požádají, třetí den to mají na účtu. Proč to nejde jednoduše udělat tak, že ten nájemce si přinese to potvrzení, že do té nouze se dostal právě kvůli těmto opatřením, přinese si ho na příslušný úřad, úřad řekne, milý pronajímateli, odpusť nájemné tomu nájemci, my ti to nájemné zaplatíme. Jednoduchá věc. Rychle vyřešená. Bez jakékoli těžké administrace. Jdou ty peníze přímo bez jakýchkoli podmínek tomu pronajímateli, tam, kam se mají původně dostat. My pořád něco záplatujeme, pořád to přes něco posíláme, pořád k tomu potřebujeme milion různých potvrzení a vysvětlení. Pronajímatel dostane potvrzení, že nájemce se dostal do nouze z důvodu opatření vlády, pronajímatel se vzdá toho nájmu, dostane dotaci. Já nevím, proč tady všechno nějakým obloukem pořád obcházíme. Vyhneme se druhotné platební neschopnosti, ti pronajímatelé prostě budou mít problémy, protože nemůžou vystěhovávat, když budou žalovat, jak jsme řekli, že to můžou žalovat, to dlužné nájemné, to jsou dlouhé procesy u soudu, takže vyhneme se druhotné platební neschopnosti, která, když roztočí tuto spirálu, tak to hospodářství, mimochodem, musím říct, to hospodářství už bylo na tom špatně v lednu, tohle všechno je zástěrka, možná pro pana Žaloudíka vysvětlení, byla ve velmi špatné kondici v lednu, v únoru jsme byli v deficitu 20 mld., vrátím se zpět. To hospodářství by se udrželo aspoň na nějaké klesající tendenci. Takhle nám hrozí strmý pád, protože nebudou peníze. Firmy, které nemají nic společného s poklesem příjmů, což jsou ti pronajímatelé, přijdou o peníze druhotně, přes toho nájemce. Já po těchto opatřeních volám už od začátku krize. Ty peníze musíte dostat tam, kde chybí, vy musíte nahradit ty příjmy, vy jste to viděli, že je musíte nahradit, proto jste obešli zákon, za to by každý podnikatel už dávno seděl, zrušili jste ta opatření podle zákona krizového, které vyvolávají povinnost náhrady, udělali jste to účelově podle jiného zákona. Dobře, udělali jste to účelově, tak to změňte pomocí programů, ty peníze dejte tam, kde se ztratily. Tam, kde ten příjem vypadl, tam ty peníze dejte, pak se bude platit dodavatelům a všem, protože firmy, které o příjmy nepřišly, přijdou o peníze, budou fakturovat, budou prodávat, budou poskytovat služby, stejně ty peníze nedostanou, protože jeden z jejich odběratelů bude ten pronajímatel, ten je nebude mít, protože je nedostal od nájemce, jsme pořád ve spirále druhotné platební neschopnosti, která toto hospodářství vrhne strmým pádem do propasti. Ne tím pomalým pádem, kde jsme se řítili už v lednu, protože propadl ocelářský průmysl, tím strmým pádem do hluboké propasti, vy tady pořád sanujete části mezd a něco, abyste vypadali dobře, že prostě se snažíte zachránit pracovní místa, ale hospodářství žádným způsobem nezachraňujete, to hospodářství brzdíte, řekněme, ve veřejném zájmu. Ale tu brzdu, když neodbrzdíte, tak ji musíte eliminovat, ty peníze tam prostě musí být.

Jednoduché opatření, já pořád nerozumím, tak prostě pronajímatel dostane přímou dotaci, odpustí nájem a máme celou situaci vyřešenou, žádné soudy, žádné exekuce, nic, všechno vyřešené. Ale tady se pořád jezdí prostě do Prahy z Brna přes Vídeň, pořád se něco bere obloukem, pořád se ke všemu dávají nějaké podmínky.

Já si myslím, že je na čase, aby se vláda zamyslela a konečně s tímto něco udělala, protože pak tady budeme sedět nad mnohem horšími opatřeními, a to už bude pozdě bycha honit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, nyní pan místopředseda Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já bych si dovolil nejdříve prostřednictvím vás, paní místopředsedkyně, říct reakci na Miloše Vystrčila, na našeho předsedu, ve věci toho, že ministerstva nekomunikují. Ano, on má pravdu, ona nekomunikují. Ale včera jsme probírali právě na klubu záležitosti týkající se zákona č. 231, náš senátní tisk, kdy naopak bylo konstatováno, že ministr Plaga a jeho lidé velmi úzce s naším výborem, ale i s Poslaneckou sněmovnou spolupracují, dokonce to dávali jako příklad, jak by to mělo fungovat. To znamená, my bychom tady dneska skoro ani nemuseli sedět, kdybychom se domluvili na pozměňovacích návrzích, které bychom schválili, takhle bychom to jenom odhlasovali. Chápu, že vláda je pod nějakým tlakem, ale já mám dojem, že ten tlak si vytváří sama, ona pouze dělá líbivou politiku, řekl to můj předřečník, ona jede na masy. Masa v tenhle okamžik je samozřejmě víc nájemců než pronajímatelů. To je logické. Oni fungují podle toho, jak jim radí jejich PR poradci. Takhle to funguje a takhle to je. Řekněme si to na rovinu. Takže chtěl bych tady vyzdvihnout práci ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, že to komunikuje, to snad kolegové případně potvrdí, že to funguje. Vidíme, že to může fungovat. Jak to nefunguje, paní ministryně, bohužel, byť vás mám rád, tak je dané tím, že tady máme, já nevím kolik, deset nebo kolik pozměňovacích návrhů, to jsme si mohli všechno odpustit. Jsme v nějakém nouzovém stavu, a i my, ale přece nemůžeme jako pojistka, o které vždycky mluvíme, tak pustit paskvily do světa. A dovedeme si vůbec představit, když vstoupíme touto formou v rámci nouzového stavu do zákonů, jakou paseku to nadělá, ze které se nevylížeme dalších x let, jenom proto, že teď úplně zbláznění v podstatě pro to zvedneme ruku. To už skončilo, těch 30 dní už jste měli na to, aby se vám ministerstva konsolidovala.

Moji dva předřečníci, a zejména kolega Goláň, krásně řekli, jak by to šlo vyřešit hrozně jednoduše. Proč na to nepřišlo vaše ministerstvo? Proč to takhle nechceme udělat? Předtím kolega Hraba mluvil o jakémkoliv fondu, vždyť se to dá zřídit okamžitě, dá se to kontrolovat a můžete to rovnou sanovat ze státního rozpočtu. Jasná pravidla. A nebudeme sahat do zákonů této republiky. Bohužel touto cestou nejdete, vyšlete vždycky nějaký signál mezi občany, a ti v nějaké dobré víře mají očekávání. A pak přijde druhá skupina, o které mluvil kolega Vystrčil. Malý příklad, který včera byl zmiňován na výboru. Jeden z našich senátorů pronajímá jeden byt. Ten byt pronajímá osobě handicapované, osobě v důchodu a osobě sociálně potřebné. Zákon ještě není ani schválen. A ta osoba už mu volala, že už mu nebude platit nájem, to tady říkal někdo z kolegů. To si myslí ale většina nájemců v celé České republice. To jste způsobili tímhle tím rychlým vypuštěním něčeho, kdy nikdo neví, jak to vlastně bude a jak to dopaden. To, že to dopadne špatně, to o tom jsem 100% přesvědčený. Problém je v tom, že v rychlosti, ve které jste to schvalovali v Poslanecké sněmovně, shodou okolností jsem to viděl v přímém přenosu, když jste projednávali tento zákon, vy jste nenaslouchali. Vy jste to tam řezali počtem hlasů koalice. A tím to bylo dané. A v tom je ta zásadní chyba. A od té doby byl týden, kdy jsme si to mohli tady vyříkat a mohli jsme to tedy napravit, když už nic jiného, protože musím dát za pravdu kolegovi Nytrovi, já jsem byl připraven dát návrh na zamítnutí tohoto zákona, což tedy už tady padlo. Na druhou stranu jak to dopadne? Nakonec všichni zase pod tlakem obrovského strachu, tak tu 101 dají dohromady, proto zahlasují a hotovo. Čili budeme mít tady super paskvil, takže tady je alespoň šance to trochu napravit. Samozřejmě Poslanecká sněmovna nerada v podstatě si nechává opravovat zákony a nerada proto hlasuje, tak se domnívám, že to možná bude i problém, že si to v podstatě schválíte ve svém znění, ale v ten okamžik počítejte s tím, že za to ponesete jako vláda plnou odpovědnost. Toto už nečiníte v nějakém ultrakrizovém stavu, ten stav je stabilizován a měl by fungovat normálně. To, že jsme přistoupili na to, že si nebereme celou lhůtu projednávání 30 dnů a jenom týden, tak je velmi vstřícný krok. A kdybychom nechali těch 30, tak tam bude pozměňovacích návrhů 20 30. A nejenom třeba 10. Takže já apeluji znovu na vládu. To, co říkali předřečníci, my jsme připraveni s vámi komunikovat, ale to musíte být připraveni vy, ale hlavně vy musíte být první, kteří budete tady v Senátě a budeme projednávat věci, které nám sem posíláte a které chcete schválit ve zrychleném čtení. Tak pak ještě druhá poznámka. Víte, co je nejhorší? Že tohle až vylítne ven, tak si nedovedu představit, kolik vznikne soudních sporů. A že vzniknou už všichni víme. Budou zavaleny úplně soudy a do toho vstoupí mnohdy neodborní, anebo lépe řečeno možná bojácní úředníci, kteří to budou vyřizovat, protože ten úředník se dneska bojí a je tak zblblý tím strachem v té společnosti, že v podstatě ani neví, co má tomu žadatelovi říct, to asi potvrdí všichni. A je úplně rozdílné, co řekne v Domažlicích a co řekne v Karlových Varech. Ty lidi neví na úřadech. Není jednotný výklad k tomu. Způsobíme tímto schválením tohoto zákona obrovský problém v České republice, nastane to, co říkal kolega Goláň, druhá platební a třetí platební neschopnost, a tím zabrzdíme naprosto ekonomiku, lidi uvrhneme do nešťastných situací, kdy budou muset vyhlašovat bankroty apod., což už mnozí, mimo jiné, vyhlašují. Takže já bych skoro přivítal, kdyby teď paní ministryně na základě kolegů, kteří tady byli nebo kteří ještě budou mluvit, tak až domluví, kdyby jako chlap vstala a řekla: “Já tento zákon stahuji a pojďme to řešit jinou cestou, která byla námi tady navrhována.”

Paní ministryně, já vás k tomu vyzývám, postavte se ne jako chlap, ale jako žena a stáhněte tento zákon z projednávání a vyřešte tuto problematiku jinou cestu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane místopředsedo, já vám děkuji, a my se ještě během dopoledního programu vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Tak jsme se vystřídali, děkuji. A dalším, kdo je přihlášen do obecné rozpravy, je pan senátor Václav Láska. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Děkuji, pane předsedající za slovo. Paní ministryně, kolegyně a kolegové. Já nejdřív v úvodu řeknu, jak budu hlasovat. Já budu hlasovat pro zamítnutí zákona, protože nevidím žádný prostor pro to, jak tento zákon opravit tak, aby byl k čemukoliv užitečný. Z mého pohledu, z pohledu právníka, z pohledu advokáta je chybná samotná myšlenka, řešit situaci nájmu bytů tímto zákonem. Nejenom že je chybná, přijde mi i zbytečná. Proč zákon vznikl? Čeho se bojíme? Bojíme se, že přijdou teď lidé o bydlení? Víte, jak funguje vystěhování člověka z bytu? Dáte mu výpověď, on dá žalobu na neplatnost výpovědi, máte první roční, dvouletý spor. Když vyhrajete, musíte dát žalobu na vyklizení, máte další dvouletý spor. Takže samotná délka toho sporu na 3 na 4 roky. Vůbec tu nehrozí, že by teď aktuálně někdo přišel o bydlení, neřku-li si vůbec nejsem jist tím, že soudy budou ochotny přisvědčovat výpovědi z nájmu bytu, pokud v důsledku současné krize někdo neměl na placení dvou tří nájmů. Dovedu si velmi dobře představit, že soudy se odvolají na dobré mravy. A takové výpovědi nepřiřknou soudní ochranu. Tudíž řešíme nějaký strach, který je úplně zbytečný, který neexistuje. Co se bude dít? Máte v podstatě dva druhy pronajímatelů. Někteří mají určitou důvěru k lidem, kterým to pronajali, mají smlouvy na delší dobu. A tam prostě bude ochota se domluvit, proto nikdo nebude chtít absolvovat dlouholetý zbytečný spor. A pak máte pronajímatele, kteří nemají důvěru ke svým nájemníkům, dávají nájem bytu na tu nejkratší možnou dobu, co je, jednoho roku, a ti nebudou dávat výpověď, ti si prostě počkají, až uplyne jeden rok. A pak jim neprodlouží nájem bytu a vystěhují je okamžitě. A před takovýmhle jednáním zákon nájemníky prostě nechrání. Takže zákon vůbec nikomu nepomáhá, nic neřeší, je zbytečný. A navíc ve svém důsledku je škodlivý, protože do toho předvídatelného průběhu věcí, tak jak jsem vám řekl, přijde nějaká nová zákonná změna, která změní zažitá pravidla, každý si ji bude vykládat po svém, výrazně klesne ochota domlouvat se, třeba i ze strany nájemníků, protože si budou myslet, že mají v zádech tenhle zákon a že budou krytí. To, co říkal kolega Koštial, možná některé to povede k tomu, že nájem bytů nebudou řešit přednostně, protože tady jsou chránění. Budou přednostně řešit možná nějaké jiné pohledávky, které přednostní nejsou, když to vezmu ad absurdum třeba vánoční dárky. A budou se jim kumulovat dluhy a pohledávky, které by jinak nevznikly. No a ty na konci roku vyrostou, budou se muset řešit, dopadne to exekucemi, takže tenhle zákon nejenom, že je zbytečný, ale je vyloženě škodlivý. Proto ve vší úctě ke kolegům, kteří připravili pozměňovací návrhy, já se připojím a budu hlasovat pro zamítnutí toho zákona.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A s přednostním právem se přihlásil pan senátor Petr Vícha, máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Využívám svého přednostního práva právě proto, aby navázal na kolegu Lásku. Jsem v této chvíli podjatý, protože jako město vlastníme 4,5 tisíce bytů. A naprosto chápu, že někteří z nich se dostanou do potíží. Ti, co se dostanou do potíží, tak v tuhle chvíli existují standardní metody, jak jim pomoci. Jak z hlediska Úřadu práce, a to dávkami v nezaměstnanosti, pak z hlediska příspěvku na bydlení.

Jsem v této chvíli podjatý, protože jako město vlastníme 4,5 tisíce bytů. A naprosto chápu, že někteří z nich se dostanou do potíží. Ti, kteří se dostanou do potíží, tak v tuhle chvíli existují standardní metody, jak jim pomoci. Jak z hlediska úřadu práce, a to dávkami v nezaměstnanosti, pak z hlediska příspěvku na bydlení. A mám už dnes desítky připomínek těch lidí, kteří říkají – my teď nemusíme platit nájem, protože už vláda řekla, že nemusíme platit nájem. A to je velmi nebezpečné, protože v této chvíli oni mají nárok na příspěvek na bydlení za podmínky, že to nájemné platí. Pokud nebudou to nájemné platit, tak ten nárok na příspěvek na bydlení samozřejmě ztrácejí. Čili je to velmi nebezpečné, konstatuji, že stát má v této chvíli standardní způsoby, aby situaci řešil, a tento zákon je naprosto zbytečný a nebezpečný v tuto chvíli. Podotýkám, že úplně na úvod jsem řekl, že cokoliv přichází v této chvíli z dílny Ministerstva pro místní rozvoj považuji za neseriózní, tak jako k tomu stavebnímu zákonu jsem říkal. Připojím se tedy k tomu, aby ten návrh byl zamítnut, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecní rozpravy je pan senátor Lukáš Wagenknecht, máte slovo, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já navážu asi na kolegy Goláně a Vystrčila, ale zkusím to říct malinko jinak. První věc bude apel, ne přímo na paní ministryni, ale na celou vládu, chápu, že jste ve sboru. Ale co mně se nelíbí a budu to opakovat u dalších zákonů. Tato vláda v této krizové situaci používá několik metod, které se mi nelíbí. První je vyvolávání střetů. My máme nějaký problém jedné sociální skupiny a my ho vytěsňujeme nějakou jinou sociální skupinou, kterou uvrhneme do problémů. Druhý nástroj, který se mi nelíbí, jsou sliby, které pořád slyšíme, opakují se, pak jsou naplněny nějakým způsobem nebo jinak, a ti lidé opět jsou zklamaní v té velice krizové situaci. Viz čekáme, jak dopadne podpora třeba dohodářů, o jiné zatím nevíme, máme nějaké sliby, většinou to dopadne jinak. A třetí potom je zastrašování. Budete mít také tady zákon na nějaké zpřísnění sankcí vůči lidem v krizových situacích, a to se mi také nelíbí. A já jenom teď navážu na ty věci, které tady jsou. V tomto případě, jako v jiných, u těch zákonů je opravdu problém, že vláda místo toho, aby reálně tu situaci řešila kompenzacemi, tak ji přenáší na někoho jiného. Teď se premiér Havlíček pořád v televizi opájí číslem bilion korun. My napumpujeme bilion korun, my to zachráníme! Ale zjistíme, že z toho bude podstatná část pouze nějaké úvěry, které vlastně de facto ani nefungují, to je druhá věc, kterou bych zmínil, že ty opatření jsou nejenom podle mého názoru nesmyslná, ale neúčinná v dané chvíli, nefungují, nejde to. A co to je? To je de facto něco podobného jako tady. My pouze odsouváme ten problém o několik měsíců dále, takže nakonec ti lidé, kteří se vysílí, pak budou úplně v koncích. A já zkusím tady k tomuhle, připadá mi to tady jako pes na kost, tady máme nějakou hozenou kost, která jakoby něco vyřeší, budeme to napravovat, ale nic nenapravíme. Já řeknu příklad ze včerejška, já to vezmu z jiného pohledu, těch osobních životních příběhů je mnoho, ale já vám ho řeknu. Včera u mě byl si posedět chvilku, já mu budu říkat František, ať to jméno tady neříkám, náš hospodský, který má hospodu na rohu. Ten člověk opravdu je v tísnivé životní situaci. Vydá přes okénko pár piv, jsou to desítky korun, které vydělá. Mimoto se stará o svoji nemocnou babičku, obíhal teď 14 dní, vůbec jestli nějaký sociální příspěvek dostane. Nakonec ho možná i dostane, v řádu tisíců korun, ale on byl odpovědný. A za dobu, co podniká, koupil si byl 1+1, větší garsonku. A v tuto chvíli, dokud nebudou nějaké další peníze, to je jediný jeho životní příjem – 8,5 tisíce korun měsíčně. Toto, když přijmeme, tak kam toho Pepíka dostaneme? On možná příští měsíc dostane nějaký příspěvek od státu, nějaké peníze na živobytí, to je těch 15 tisíc měsíčně, ze kterých sotva pokryje nějaké jiné náklady, které má se svým podnikáním, které v tuto chvíli nemůže revanžovat jakýmikoliv příjmy. A je to jeden z těch mnoha příkladů, o kterých se bavím, takže vy tou jednou sociální skupinou, opětovně se vrátím k tomu zpátky, že tu sociálně slabou skupinu popravíte. Já jenom za mě, já budu taky hlasovat proti tomuto návrhu, pokud tedy bude potom podrobná rozprava, tak asi budeme podpořovat jednotlivé pozměňovací návrhy, ale za mě bych pak ještě požádal paní ministryni, jestli ona sama za sebe, když my tohle budeme napravovat, jestli vláda přistoupí na jakýkoliv ten pozměňovací návrh nebo ne, abychom věděli, jestli vůbec má smysl tady do tohoto boje jít, abychom věděli, že tady budeme, máme tady, já nevím kolik pozměňovacích návrhů, které to určitě vylepší, třeba pan Nytra, určitě se mi líbí alespoň ta garance státu, je to dobrá věc, i když to je pouze… Pardon, abych to tedy nekomplikoval, nicméně za mě, jestli vůbec má smysl tady se vysilovat tím, že budeme něco vylepšovat. Pokud nám paní ministryně řekne, že ne, že stejně to všechno bude v původním znění, tak ať si rovnou řekneme na rovinu, jak to vláda s těmi lidmi myslí. A za mě poslední konstatování, zopakuji to, vy pouze přesouváte to, co má dělat stát, na někoho jiného, v tíživé situaci v tísni, je to špatně, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecní rozpravy je paní senátorka Renata Chmelová, máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji, pane předsedající, já jsem v rámci svého vystoupení slíbila přečíst zde písemné vyjádření od paní náměstkyně Jirkové z MPSV, před chvílí jsem vám ho poslal všem do e-mailu, ale raději jej načtu na stenozáznam.

Paní náměstkyně Jirková na můj pozměňovací návrh uvádí:

Návrh je velmi – míněno ten původní, který je teď v zákoně – návrh je velmi problematický, protože de facto zakládá již nyní přetíženému úřadu práce zcela novou agendu. Potvrzování okolností prodlení převážně v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii, které nájemci znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo řádnou úhradu nájemného. Úřad práce České republiky přitom těmito informacemi, to znamená okolnostmi potvrzující prodlení, nedisponuje v rámci své vlastní činnosti. Informace o vyplacených dávkách nebo jiných podporách tyto okolností bez dalšího také nedokládají. Úřady práce administrují Antivirus, MPSV v tuto chvíli alokuje všechny potřebné personální zdroje resortu na podporu zabezpečení programu, stoupá evidence uchazečů o zaměstnání, duben a květen ukáže realitu žádostí o hmotnou nouzi a o mimořádnou okamžitou pomoc. Veliká část úřednic má malé děti, to jest ačkoliv bylo usnesením vlády uloženo zabezpečit péči o děti, část úřednic si vzala nebo vezme ošetřování člena rodiny, případně stejně jako jinde je personální situace ovlivněna karanténami. Za MPSV je jednoznačně třeba preferovat původní podobu § 3, odstavec 3, senátního tisku. To jest dokládám jen mezismluvními stranami tak, aby úřad měl volné práce na zabezpečení nezbytné prioritní agendy.

Takže to je jenom potvrzení. Já bych chtěla poděkovat panu senátorovi Kolibovi prostřednictvím pana předsedajícího za dovysvětlení jeho návrhu. A přestože se domnívám, že pokud budeme v podrobné rozpravě, tak nebudu již moc na něj reagovat, tak dovolte, abych na něj zareagovala přesto teď. Přesto mi ten pozměňovací návrh přijde zbytečně komplikovaný, je tam vlastně uváděn výčet orgánů nebo institucí, které mají dokládat tu neschopnost platit nájem z důvodu koronakrize, ale už tam vlastně nejsou uvedeny zaprvé ani všechny, protože stejně je to jenom nějaký výčet a případně další, a já se domnívám, že těch institucí případně může být více, takže mi nepřijde úplně šťastné to komplikovat jejich výčtem. Ale zároveň tam vlastně nejsou uvedeny ani ty příklady a důvody, proč bych se zrovna na tento orgán měl obracet. Jako příklad tady uvedu uzavření provozovny, kdy k tomu může vydat vyjádření buď zaměstnavatel, nebo Česká správa sociálního zabezpečení. Já se obávám, že prostě ty formuláře stejně nebudou připraveny a přijde mi jednodušší, aby zůstal ten jednoduchý vládní návrh. A potom nějaký pokyn a průběžně se aktualizoval seznam těch institucí a seznam těch přesných formulářů, které se mají dodávat, a to už nemusí být dáno v zákoně, přijde mi to nadbytečné a matoucí to do toho zákona dávat.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  A ještě závěrem, jestli dovolíte, bych se chtěl vyjádřit k tomu, že mně ta nastalá situace přijde skutečně jako nejlepší k využití, k proměně úřadů práce, aby došlo k jejich automatizaci, systematizaci a zjednodušení vyplácení dávek, aby úřady práce přestaly se hroutit pod náporem dokumentů, prokazování, dokazování a ověřování. A již jsem tady o tom mluvila minule a byla bych moc ráda, kdyby MPSV se tohoto chytlo a nějakou takovouto velkou reorganizaci úřadu práce provedlo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Rostislav Koštial. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Rostislav Koštial:  Kolegyně, kolegové, já se omlouvám, že budu krátce zdržovat, bude to velmi krátké. Přestože to tady senátor Goláň a senátor Láska zdůraznili, tak bych chtěl ještě podtrhnout zbytečnost toho zákona, protože ten, kdo se skutečně někdy pokusil vystěhovat nájemníka z bytu pro neplacení, tak ten, kdo to umí velmi dobře, tak minimálně půlroční lhůta. A musím říci, že tady jsme vystěhovávali jednu občanku z jedné sociální menšiny. Trvalo nám to 14 let, 14 let jsme se soudili. A nevím, proč tak překotně tlačíme novým zákonem, když skutečně, když to umí někdo brilantně, tak to trvá opravdu půl roku. Takže nadbytečnost zákona z těchto faktických momentů vyplývá.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Poslední poznánka. Samozřejmě všichni jsme tady slyšeli, že nájemci mají dostatečný čas, takže znovu říkám zamítnout. Poslední poznámka, proč ten zákon ještě bude zatěžovat soudy? Je tam situace, kdy pokud pronajímatel cítí tzv. rdousící efekt, že by to, že mu neplatí nájemce, mu způsobilo životní a ekonomické problémy, tak se může snažit s tím nájemcem dohodnout, že nájem ukončí, protože on sám je ohrožen. Ale pokud se nedohodnou, rozhodne o tom soud. A máme tady další cestu soudních sporů, protože když pronajímateli nezbude nic jiného, než se snažit zbavit právě z důvodu tzv. rdousícího efektu nájemce, musí dojít k dohodě. Když nedojde, jde to k soudu. Další soudní spory. Soudní spory o nájemné, soudní spory o to, zda je v takové nouzi pronajímatel či nikoli, aby mohl nájem vypovědět. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Pavel Fischer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, pane předsedající. Paní ministryně, dámy a pánové, rozprava je pro mě nesmírně zajímavá, protože potvrzuje základní půdorys, na kterém bychom se měli rozhodovat. Nepopíráme, že současná krize bude mít zdrcující dopady na celou řadu občanů a celé řadě z nich hrozí propad do chudoby. Ale zároveň bychom měli k těmto problémům přistupovat inovativně a s nápady, které budou naznačovat nové postupy řešení, jak je tu kolegové před chvilkou zmiňovali. Řešení, která vláda přinesla, ale takové inovace nepřináší. Dotýká se vlastně i toho základního, co máme mezi fundamenty naší státnosti. Vlastnictví přeci zavazuje. A neměli bychom tento závazek rozmělňovat nebo znejisťovat zákonem, který je nesrozumitelný nebo lidi povede k neodpovědnému chování. Proto jsem si osvojil i argumentaci kolegů, kteří upozorňovali na riziko přenosu dluhu z nájemníka na vlastníka nemovitostí. A budu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Peter Koliba.

Senátor Peter Koliba:  Děkuji, vážený pane předsedající. Já si velice vážím připomínek paní senátorky Chmelové, nicméně součástí mého pozměňovacího návrhu není žádná tabulka, to je odůvodnění návrhu. Součástí mého pozměňovacího návrhu, pokud tento tisk nebude zamítnut a dostane se do podrobné rozpravy, tak bych si dovolil tento pozměňující návrh načíst, ale máte ho písemně, jsou čtyři body. A tyto čtyři body zaprvé upravují právě to, že se v § 1, odst. 2, písm. b) za textem “písm. b)” zrušuje a ve druhém bodu se vypouští potvrzení od příslušného úřadu a nahrazuje se potvrzením od zaměstnavatele nebo příslušného orgánu státní správy atd. Máte to písemně, prosím.

Takže já bych se, vaším prostřednictvím, opět vrátil k příspěvku pana senátora Nytry, který říkal, že máme několik možností. Máme možnost to zamítnout, vrátí se to do PS, která nás zřejmě přehlasuje a bude to v původním znění s legislativními chybami. Anebo v rámci podrobné rozpravy načteme můj pozměňující návrh, který koriguje určité nedostatky a nesprávnosti v té první verzi. A pokud PS bude mít zdravý rozum, což věřím, že bude mít, tak tento pozměňující návrh bude posunut a vede ke korekci zákona. To je účel mého pozměňujícího návrhu. Já jsem velice zvažoval, jestli v tomto stavu vůbec pozměňovací návrh dávat, protože víme, že to celý legislativní proces komplikuje. Nicméně si myslím, že v rámci zdravého rozumu nejlepším řešením je to nezamítnout, ale upravit to tak, aby to bylo opravdu v některých případech, které skutečně neumíme domyslet, tato opatření by měla zmírnit dopady epidemie koronaviru, jak to bylo původním záměrem tohoto zákona. Takže vám děkuji za pozornost a pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, dovolím si načíst můj pozměňující návrh. A prosím, přečtěte si to, opravdu ta tabulka není součástí, je to jen odůvodnění. Pozměňovací návrh má jen čtyři body. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Děkuji za slovo. Já se pokusím být stručný. Já návrh, který je předložen, nepovažuji za příliš zdařilé dílo, ale na druhou stranu si myslím, že v takto mimořádné situaci si nájemníci bytů nějakou mimořádnou ochranu zaslouží, protože se mohli dostat do platební neschopnosti nikoli svou vinou, přestože si v minulosti vždy své povinnosti vyplývající z nájmu řádně plnili. Možná by bylo lepší, kdyby vláda přišla s nějakou dávkou nebo nějakou formou třeba bezúročné půjčky ať už na straně nájemců nebo pronajímatelů. Nicméně toto poskytuje nějakou byť minimální ochranu. Byť souhlasím s tím, že tam je celá řada rizik.

Možná bych ještě upozornil na jeden argument, který tady zazněl, který já nepovažuji za úplně přesný. To, že nájemcům nic nehrozí, protože i když teď dostanou výpověď, tak to možná bude trvat několik let, než tam bude nějaké pravomocné soudní rozhodnutí. Ale to si nemyslím, že by zrovna byla ta pravá ochrana, spoléhat na to, že to bude ještě chvilku trvat, než je z bytu vystěhují, protože teď se dostali do neschopnosti nájmy platit.

Ještě bych se vyjádřil stručně k jedné věci, to je ten návrh, paní senátorky Chmelové na zrušení tzv. bezdoplatkových zón. Ono je to sice formulováno nikoli jako přechodné krizové řešení, ale jako trvalé řešení. Přesto si myslím, že to doopravdy vazbu k současné situaci má, protože spousta lidí se nově mohou dostat do situace, že budou potřebovat doplatek na bydlení jako dávku hmotné nouze a nemuseli by se k ní dostat díky tomu, že zrovna tam, kde shodou okolností bydlí, platí tyto bezdoplatkové zóny. Já to považuji obecně za neústavní a problematičnost řešení se může zvýraznit právě v této krizové situaci. Takže bych byl dokonce v nouzi ochoten podpořit i tu původní sněmovní verzi, protože je to alespoň něco málo, byť hodně nešťastně formulovaného. Když to tady vylepšíme některými pozměňovacími návrhy, budu rád.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Mikuláš Bek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi jednu obecnější poznámku. My máme dnes takovou příležitost se dívat na tento zákon v kontextu celého balíku a já myslím, že tam celá řada z nás spatřuje jakousi zvláštní logiku, vůči které máme výhrady. My všichni asi chápeme, že teď všechny vlády musí vytloukat klín klínem a zdravotní krizi řešit tím, že vyvolávají ekonomickou krizi. Ale jde o to, jak hluboká krize bude. A významnou součástí ekonomické krize je ztráta důvěry v to, že se budou hradit závazky v ekonomice. A vlastně celá řada navrhovaných opatření prohlubuje tuto krizi nedůvěry, protože když si vezmeme poměrně banální příklad zavřeného obchodu, tak dobře, jeho majitel a zaměstnanci nebudou muset platit nájmy nějakou dobu. Pokud pronajímatelé mají hypotéky, tak chvíli nebudou platit hypotéky, tím se posune ten problém na banky. A nakonec, jak vidíme v návrzích zákonů, se posune na národní banku, která skoupí dluhopisy, které vydají.

Je otázkou, zda vlastně nedochází k multiplikaci negativních efektů tímto postupem. Jestli se nedopouštíme toho, že místo toho, abychom řešili problém lokalizovaně hned na začátku efektivní pomocí firmám a jejich zaměstnancům, tak rozkládáme nákazu do mnohem širších kruhů. A já myslím, že to je podstatou výhrady celé řady z nás, protože vnímáme i širší kontext tohoto opatření. A to vede k jisté skepsi vůči návrhu, který jinak řada z nás samozřejmě jen s těžkým srdcem bude zavrhovat, protože rozumíme tomu, že se může dostat část našich spoluobčanů do významných potíží, ale ten kontext je důležitý, zda se nešíří negativní nálada v ekonomice ještě více, než kdybychom efektivně zasahovali hned na začátku problému.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající, za slovo. Jsem daleka toho, abych hájila formu a principy návrhů, které před námi leží, nicméně nemohu ponechat bez reakce stanoviska některých kolegů senátorů, kteří říkají: “My to zamítneme, protože se řeklo lidem, že nemusí platit, tak nebudou platit.” Já musím odpovědět na to, že je to velmi, řekla bych, obecné rčení, které nevyplývá vůbec ze zákona. Ten zákon říká, že se jen lhůta posouvá těm, kteří ztratili práci nebo se dostali do tíživé sociální situace, což se bude muset doložit. Možná, a to nechci zpochybnit, že vláda skutečně argumentovala nebo měla nějaké stanovisko, tiskovou zprávu, která tento dojem vyvolala. Ale jenom chci argumentovat tím, že jestliže lidé, kteří jsou běžní neplatiči a nemají tyto problémy a říkají: “My nebudeme platit,” tak na ty se vůbec tento zákon nevztahuje. To jsem jen chtěla říci, že to by bylo velice mylné a velice chybné. A tím argumentovat “teď všichni nebudou platit”, tak to mi nepřipadá, že bychom měli přistoupit na tuto argumentaci.

Stejně tak jako pan senátor Dienstbier se domnívám, tady bylo řečeno, když je někdo šikovný, tak se bude soudit několik let, aby ho nevyhodili z bytu. Prosím vás, ti lidé nebudou mít na právníky, ti lidé dostanou výpověď z nájmu a budou vyděšeni. A o to nám přeci jde, abychom této situaci předcházeli. Rozumím tomu, že mají pravdu ti, že se to někdy vleče, ale už to, že lidi postavíme do té situace, je podle mě něco, čemu bychom se měli snažit zabránit. Já se s touto argumentací opravdu nemohu ztotožnit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Zdeněk Nytra. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážená paní ministryně, já teď budu mluvit hlavně k vám. Ve svém prvním vystoupení jsem deklaroval, že byť ne s nadšeným jásotem jsem nebo jsme připraveni návrh zákona podpořit, byť s pozměňovacími návrhy. Ona se diskuse vyvíjí určitým způsobem. V tuto chvíli bych možná nenadšený jásot vyměnil za skřípění zubů nebo možná ještě hůř. My bohužel neumíme udělat modelové hlasování. A skoro to vypadá na zamítnutí zákona. Takže se chci zeptat, bohužel nemůžete postupovat podle návrhu pana místopředsedy návrh zákona stáhnout, ale kdyby se povedlo najít nějaký mechanismus, abychom projednávání zákona přesunuli na pozdější termín, tzn. na 29. dubna, kdy máme naplánovanou schůzi, jestli, a to je naprosto zásadní otázka na vás, jestli byste byla ochotna a schopna se zástupci senátorů pracovat na něčem jako komplexní pozměňovací návrh, který by měl šanci projít i potom schválením v Poslanecké sněmovně, protože si uvědomuji, že na jedné straně jsou nájemníci, kteří potřebují pomoci. Na druhé straně platí, co tu bylo řečeno, že pomoc nájemníkům dnes navrhujeme na úkor někoho úplně jiného. Takže abychom našli nějaký konsensus. Vím, že je to velice netradiční a přiznám se, že neznám teď ještě dopředu cestu, jak by to šlo udělat, ale spíše je otázka na vás, jestli byste vůbec byla ochotna na to přistoupit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným, a posledním zatím, do obecné rozpravy, je pan senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Před tím, než dám skutečně jednoduchou otázku, na kterou bych rád, kdyby paní ministryně, ale samozřejmě nemohu si to vynucovat, odpověděla jako první, tak bych řekl jednu věc. Situace, kterou teď prožíváme, tak zatím vidíme určité hrůzné dopady, může to trvat dlouho atd., nicméně podle dat a vývoje počtu nakažených se skutečně zdá, že křivka už není ani plochá, ale je to spíše už parabola. Tzn. počet nakažených opravdu významně klesá. A všichni teď očekáváme, co sledujeme vývoj situace podle křivek, které máme k dispozici, dokonce jednotlivých případů, jestli se nějak projeví Velikonoce. A samozřejmě na to se dívá také vláda, my ne, ale kolegové z Poslanecké sněmovny, kteří by měli případně či neměli prodloužit stávající stav. Tak situace, zdá se, že směřuje k lepšímu. Určitě si to všichni přejeme.

Druhá věc, která zdánlivě nesouvisí s tím, co projednáváme, a vůbec nechci mluvit o nějakých obecně ekonomických hrozbách, velká hrozba je to, že v nemocnicích se na rozdíl od většiny oddělení, která zcela zejí prázdnotou a jsou připravena velmi správně na příjem pacientů, který nenastal, jen pro vaši informaci 900 lůžek je připraveno prázdných ve Zlínském kraji pro nějakou epidemii a nejvíce bylo obsazeno devět. Je obsazeno jediné oddělení zcela 100%, a to jsou JIP a ARO, a to proto, že pacienti se bojí kvůli koronaviru jít k lékařům a do nemocnice a propadají se do problematických stavů až takových, že musí být potom léčeni na těch nejtěžších lůžkách. Takže z toho vyplývá, že zřejmě v ČR bude daleko víc mrtvých “z vyděšení” z koronaviru než ze skutečného koronaviru. To není ani parafráze, to je prostě fakt.

A proč to říkám? Já jsem přesvědčen, že vláda si to, doufám, velmi brzy uvědomí, dojde k uvolnění jednotlivých opatření a tím pádem také dojde k tomu, že lidé začnou, i ti ohrožení, vydělávat peníze. To, že v tuto chvíli nejsou ohroženi finančně pochopitelně lidé v penzích, kteří berou důchody, lidé ve státní a veřejné správě, kteří berou 100 %, což samo o sobě je téměř 3,5 milionu lidí plus jejich rodiny atd., takže toto opatření se dotýká určité skupiny lidí. A teď je jednoduchá otázka, kdyby tento zákon nebyl vytvořen, tedy nebyl ani přijat, co by se vlastně stalo? Já jsem skutečně přesvědčen, že stávající možnosti státu včetně přídavků na bydlení atd. situaci řeší dostatečně.

Nepochopil jsem tak úplně význam tohoto zákona, takže pro nás, kteří jsme to nepochopili, bych rád, aby tohle bylo sděleno, pak si myslím, že spousta senátorů se může rozhodnout ještě jinak než v tuto chvíli, ale já sám význam tohoto zákona pro řešení stávající situace příliš nevidím, protože si myslím, že jsou nástroje, a to mimosoudní, prosím, já bych vůbec lidi nechtěl do toho soudu, nechci spekulovat s tím, někoho nutit, některé nájemníky, že by se museli soudně přít s vlastníky bytů a domů, já jsem přesvědčen, že za současné situace má stát nástroje, jak těmto lidem pomoci, tak, aby nájmy mohli normálně platit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, ptám se, zdali se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Jelikož nikoho nevidím, tak rozpravu končím. Tážu se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Paní ministryně, máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Děkuji moc za velmi obsáhlou rozpravu, doufám, že se nebudete zlobit, ale já bych prvně odpověděla panu senátorovi Čunkovi, protože si myslím, že v tom to můžeme zarámovat.

Otázka zněla jasně, co by se stalo, kdyby zákon nebyl přijat. Stalo by se to, že slušní pronajímatelé už dnes sjednávají se svými nájemci splátkové kalendáře, neslušní by toho využili a dali by výpověď. Ti, kteří dnes nemají peníze, naprosto podtrhuji slova paní senátorky Seitlové i pana senátora Dienstbiera, že by samozřejmě skončili u soudů, to znamená náhrady na advokáty, soudy atd.

Dále co by se stalo, pokud by zákon nebyl přijat, tak by mladí lidé do 36 let, bytová družstva, společenství vlastníků jednotek si nemohli požádat Státní fond rozvoje bydlení o odklad splátek, tak jak to mají hypoteční banky, a co by se dále stalo, nemohli bychom reagovat na to, že pronajímatelé se dostali do složité situace kvůli vyúčtování služeb, protože tam, kde nejsou dálkové odpočty, tak v podstatě nejsou osoby, které by mohly přijít do bytů, služby odečítat. Tam za nenaplnění toho předložení vyúčtování služeb jsou významné sankce v zákoně č. 67, o službách. Doufám, že jsem to takto shrnula, co by se stalo.

Jenom jestli tedy mohu, já bych skutečně tady zareagovala na některé věci, o kterých jste tady debatovali. Já bych hlavně chtěla absolutně odmítnout to, že vláda někdy řekla, že se nebude platit nájemné, nikdy nic takového vláda neřekla. Vláda od samého začátku říká, že celé opatření je postaveno na tom, že člověk by neměl z důvodu výpadku příjmů po 12. 3., ještě jsou tam konkrétní data, aby se to skutečně nemohlo týkat nějakých notorických neplatičů, takže tento člověk by neměl dostat výpověď z bytu z důvodu prodlení s nájemným. Nikdy jsme neřekli, že se nájem platit nebude. Naopak. Samozřejmě nájemné za služby, z toho není nikdo zproštěn. Teď mě omluvte, já to tedy trošku řeknu tak jako lidově. Prostě pronajímatel samozřejmě v tom nájemném má služby, a to výnosové procento, neboli zisk z toho pronajímatele. Služby nájemce musí platit dál, nemůžeme dostat toho pronajímatele do toho, že za někoho někde bude platit zálohy na služby. O ten zisk, tady si myslím, že jsme skutečně v době, že se bavit o tom, že jedna část lidí bude na tomto mít zisk, mi připadá, já se omlouvám, ale já si myslím, že tady musíme zachovat solidaritu u všech skupin, skutečně naším cílem není, že by pronajímatel neměl dostat to nájemné, proto tam máme i úroky z prodlení, ano, je pravda, že tam je rozhodná doba, ochranná doba, rozhodná doba, ta se měnila v Poslanecké sněmovně, protože my jsme tam dokonce měli až do 30. září, byť tam máme větu „nejpozději však do“. Protože samozřejmě my také nevíme, kdy skončí mimořádná opatření atd. Ale změnilo se to do 31. 7. z toho důvodu, že je možno samozřejmě požádat o dávky. Není pravda, že oni nebudou mít dokládat nájem, oni musí platit za ty služby, to znamená, mají příjem, normálně nájemné platí. Já když jsem toto diskutovala s paní ministryní Maláčovou, tak ona říkala, že zejména tito lidé budou mít nárok na mimořádnou okamžitou pomoc. Jenom je problém v tom, že to dokládáte za čtvrtletí, to znamená, že když platíte nájem, tak ho vždycky platíte dopředu. Tam, kde jsou jistoty nebo jistiny složené nájmů, tak se samozřejmě využije toto, ani žádné nebezpečí nehrozí. Takže ten, kdo požádá o mimořádnou okamžitou pomoc, tak bude dokládat příjem duben, květen, červen, požádá tedy v červenci, proto do 31. 7.

Dále jste tady debatovali o bytových družstvech, to je taková zajímavá debata, protože družstevník není v pozici nájemníka jako spotřebitelského nájemníka. Družstevník je ten, kdo… Zaprvé nájemné v družstvu je neziskové nájemné, bez závazku k majetkové účasti se nikdy nestanete nájemníkem bytového družstva. Takže zákon samozřejmě bytová družstva v tomto kontextu neřeší, protože to není vztah komerčního nájemného, ale majetkové účasti v rámci toho družstva.

Pak tady jenom bych chtěla, že skutečně musím odmítnout tady na mikrofon to, že stát dává jakýkoli návod na to, aby se neplatily nájmy atd. Tak to rozhodně není. My chceme skutečně ochránit část lidí, aby alespoň to, že… Vždyť oni řeší šílenou situaci. Po 12. 3. jim vypadly příjmy atd. My opravdu, co řešíme, je, aby nemuseli mít obavu z toho, že z důsledku toho, že se zpozdí s nájemným, ještě přijdou o střechu nad hlavou a budou to muset řešit u soudu, kde souhlasím, že pravděpodobně soud by to stejně odložil kvůli nemorálnosti takového opatření. Ale my vůbec nechceme lidi do takovýchto problémů dostat.

Co se týká samozřejmě pozměňovacích návrhů, já bych hrozně ráda poděkovala panu senátorovi Kolibovi za to, že pozměňovací návrh načetl, není to tak, že bych neodsouhlasila nic, samozřejmě s tímto pozměňovacím návrhem budeme souhlasit. Je tam i mnoho jiných pozměňovacích návrhů, ke kterým bych se ráda vyjádřila, abyste věděli to stanovisko.

Paní senátorka Seitlová, tam klidně mohu dát i neutrální stanovisko, na druhou stranu bych hrozně ráda řekla, že tam zase na druhou stranu, kdybych to měla mít vyvážené mezi nájemcem a pronajímatelem, tak vy jim to vlastně prodlužujete ještě o tři měsíce, kdyby skutečně k tomu neplacení došlo, takže by to trvalo ještě o tři měsíce déle. Takže tady spíš bych se přikláněla k nesouhlasu, aby poměr mezi tím nájemcem a pronajímatelem byl vyvážený.

Co se týká pana senátora Nytry, tak samozřejmě my jsme splatnost atd. řešili intenzivně, to se řešilo i na výboru, tam jde o to, že my nechceme opravdu řešit jiné výpovědní důvody atd., my skutečně chceme jenom řešit, aby lidé nedostali výpověď z bytu. To znamená, pronajímatel má možnost žalovat dlužné nájemné, protože jsme splatnost neodložili, na druhou stranu, on by samozřejmě se mohl nájemce dostat najednou k soudu, ale ještě by dostal výpověď. Takže tady jde skutečně jenom o neplacení, výpovědi.

Co se týká garance státu, tady budu mít nesouhlas, protože tady je zásadní nesouhlas ministerstva financí, my už jsme to řešili i v Poslanecké sněmovně, jde o to, že návrh, tak jak ho předložil pan senátor Nytra, je naopak určitým návodem pro nájemce a pronajímatele, aby se dohodli, neplatili nájemné, využili samozřejmě záruku státu.

Takže tolik asi k zásadním pozměňovacím návrhům, které byly načteny.

K paní senátorce Chmelové, tam v podstatě jde o to, že tak jak se to upravilo v pozměňovacím návrhu pana Koliby, protože paní náměstkyně Jirková, já ten mail dobře znám, my jsme spolu komunikovali, skutečně se jim nelíbil návrh pana poslance Luzara, takže my jsme o tom komunikovali. Tady to opravdu není taxativní výčet, jenom v důvodové zprávě je to demonstrativní výčet. Na druhou stranu, právě pronajímatel musí být i ochráněn tím, že nájemce mu doloží propad příjmů. A jak mu ho doloží? Jako řekne, ahoj Franto, já jsem přišel o příjmy, musí mu to nějak doložit, proto jsou tam všechny možné instituce, ať už je to karanténa, ošetřovné atd., tak, aby skutečně měl něco v ruce.

Omlouvám se, bezdoplatkové zóny, tady budu mít nesouhlasné stanovisko, protože to skutečně beru jako přílepek.

Ale jinak děkuji, uznávám to, že zákon skutečně není dokonalý, to samozřejmě uznávám. Beru si opravdu k srdci mnoho výtek, které tady zazněly, na druhou stranu naším cílem opravdu je ochránit lidi, kteří teď řeší své existenční důvody, chceme zamezit tomu, aby ještě řešili horor, že prostě toho někdo zneužije a dá jim výpověď z bytu. Děkuji.

(Zdroj: Stenozáznam jednání, senat.cz)

Finální diskusi zpět v Poslanecké sněmovně najdete v článku Proč neprošla státní záruka za nezaplacené nájemné v bytech: Záznam z jednání Poslanecké sněmovny (3. dějství)

Komu by se to hodilo? Dejte mu vědět...
>